Bookish journey

Dneska to bude trochu něco jiného. Pokud mě sledujete, tak víte, že knihy tohoto typu nečtu. Proč ale jednou neudělat výjimku? A když k tomu všemu za tímto dílem stojí český autor... Který ke všemu opravdu ví, o čem píše. Sám mi tuto publikaci nabídl ke zrecenzování, za což mu velmi děkuji. :-)

Hlavním tématem je digitální nomádství, které autor přibližuje čtenářům hned v několika otázkách. Vše je naprosto srozumitelné a obsah pochopí všichni, kteří se rozhodnou do knihy pustit. Jsou tu vysvětleny i další pojmy, jako digitální freelancing, digitální podnikání a co všechno to obnáší. Autor zmiňuje své vlastní zkušenosti a subjektivně rozebírá klady i zápory daného pojmu zavedeného v praxi. A to samozřejmě není všechno.

Všechny otázky jsou zpracovány jednoduše a většinou stručně. Autor zbytečně nezahlcuje čtenáře různými pojmy, až by mu šla hlava z toho všeho kolem. Není ale na škodu si čtení kouskovat.

Kniha je navíc hezky graficky zpracovaná a z pohledu struktury přehledná. Nechybí ani obsah, kde si najdete přímo téma, které vás zajímá nejvíce a rovnou se můžete pustit do čtení.

Menší nevýhodou je fakt, že jde o přepis mluveného slova. Občas kostrbaté věty, opakující se výrazy,... Termíny nelze brát v potaz, ty jinak nejde nijak opsat. Narážím spíše na "to okolo" specifických slov.

Bonusem je jistě předmluva, kde pan Jarek Mikeš rozebírá, jak tato kniha vznikla. Na závěr si můžete přečíst rozhovor s autorem, ve kterém máme možnost ho více poznat. 

Tak co? Inspirovala jsem vás k přečtení něčeho nového? Knihu si můžete zakoupit na tomto odkaze. Případně můžete sledovat samotného autora na webových stránkách (prokliknout se můžete přes výše zmíněný odkaz).

Celkově je kniha hezky zpracovaným dobovým dílem. Najdete tu mnoho ilustrací, které příběh doprovází a doplňují. Jsou sice modernější, ale to rozhodně nesnižuje hodnotu knihy. Možná postrádá lehce kouzlo a nádech tehdejší doby, spíš jde jen o můj pocit. Určitě si Velkého Gatsbyho minimálně prolistujte v knihkupectví.

Obálka je naprosto skvělá. Přebal je úžasný a pokud jej sundáte, zjistíte, že pod ním je to ještě úžasnější. Ten kdo ji dělal má pochvalu. I když je pojata moderněji, než by se mi osobně líbilo.

Knihu doporučuji naprosto všem. Ať už prahnete po sběratelských kouscích, sbíráte klasiku nebo jste student, který si čtení chce trochu zpříjemnit povinnou četbu. 

Kniha: 3/5

Obálka: 4,5/5

Hodnocení

Na tuhle pecku jsem se opravdu dlouho těšila. Anotace vypadá fakt lákavě a prostředí je poměrně atypické... A když tuhle knihu vydal Host, bylo jasné, že tahle fantasy mi rozhodně nesmí uniknout. Co tedy říkám na tuhle knihu s krásnou obálkou?

Menší upozornění - mohou následovat spoilery, které jsou nutné k plnému vyjádření mých Pocitů po dočtení téhle hrůzy knihy.

Autorka píše opravdu čtivě a dokáže čtenáře plně vtáhnout do svého příběhu. Je patrná snaha o vytvoření knihy, která se bude líbit mladším i starším čtenářům. Přizpůsobila tomu do určité míry charaktery postav. Ovšem skoro ve všem jsou poměrně zásadní mouchy, které (jak to říct slušně?) snižují kvalitu textu (to bude asi ono).

Kdo se bojí smrti je příběh zasazený do afrických pouští. Což je cool, protože moc takových knih (a k tomu přeložených do češtiny) není. Spolu s prostředím si autorka propůjčila i kulturu domorodých kmenů. A tady začíná být problém. Lidé se tu totiž řídí asi jen svými sexuálními pudy. Ovlivňuje přátelství, vztahy, ... - prostě všechno. Nevím, jestli je tohle běžné u afrických domorodců, ale... huh. Tenhle "kulturní" základ příběh celkově zabil. Naprosto. A neodvratitelně. Většina sporů mezi postavami byla absurdních a jak se asi vyřešily? Navíc já tuhle knihu nepovažuji za něco, co by měly číst dívky tak do patnácti let. Autorka totiž nevidí problém s tím, když se mladá a dospívající dívka kolem jedenácti let vyspí s nějakým klukem. Není vhodné  něco takového psát v literatuře (i) pro (takhle) mladé čtenáře.

Je zajímavé, že na poušti je klidně nějakých 50 stupňů Celsia (klidně i víc) a nikomu nedělá problém šetiměsíční pochod z bodu A do bodu B. Ti lidé jsou na takové životní podmínky zvyklí, chápu, ale stejně mne to přišlo tak neosobní, když si nikdo ani jednou nepostěžoval na neúnosné vedro. (ano, i takové drobnosti mi fakt vadí)

Hlavní hrdinka je přesně ten typ hrdinky, kterou fakt z celé své duše nesnáším. Ještě bych přežila, že je umanutá a co chce, tak si vydupe. Beru to. Přežiju i fakt, že to trvalo nějakých padesát stránek. Četlo se to poměrně rychle, takže proto. I ona se řídila především svými potřebami (stejně jako naprosto všichni v téhle hrůze knize). Nejdřív jsem se ji snažila mít ráda. Opravdu jsem se snažila. Ale postupně mi lezla na nervy čím dál víc, že jsem nejednou musela číst s flaškou vína poblíž nebo by to dopadlo moc špatně. A i když tohle píšu tak po dvou měsících od dočtení, věřte mi, krev se ve mě vaří ještě teď.

Když pominu čtivost, není na tomhle nic dobrého. Nic. Možná to, že je to tak příšerný, až čtete dál, abyste věděli, s jakou další krev pijící scénkou autorka přijde dál. Prosím, tuhle věc nečtěte. Děkuji.

Obálka je povedená, dává čtenáři najevo atmosféru, která v knize do jisté míry panuje. Je z ní cítit teplo (které nikdo z postav nijak zvlášť nepociťuje). Když nic jiného, aspoň tohle se opravdu povedlo.

Knihu nedoporučuji naprosto nikomu. Pokud se ale odvážíte, tak:

za a) vezměte si ke čtení nějaký ten alkohol, budete ho potřebovat (pokud je vám 18 a více, samozřejmě)

za b) se odhodlejte a lepíkujte, pište si poznámky - protože se za pár měsíců, let a tak budete neskutečně bavit

Kniha: - 1/5 (žádný kladný ani neutrální číslo pro tuhle kravinu nemám)

Obálka: 4/5

Hodnocení

První díl, Diabolik, se mi fakticky moc líbil. Byla to jedna velká originální jízda, kterou jsem si moc užila. Když vyšlo pokračování a dostaly se ke mně první názory, probudily se ve mně jisté obavy, jestli bude Krvavé impérium stejně dobré nebo lepší, než Diabolik. Nakonec zvítězila zvědavost a já si knihu pořídila a přečetla. Co na ni tedy říkám?

Mno... Jak začít... Autorka si od prvního dílu drží nastavenou laťku co se stylu psaní týče. Což je pozitivní. Nebo ne? Na druhou stranu totiž není vidět žádný krok dopředu, autorka hodně sází na prvky, které do knihy vsadila - akce, intriky, lži, spoléhá se i na svůj svět a komplikované tahy jednotlivých postav. Bohužel je toho už opravdu moc. Je to drsné. Skvěle napsané. Na čtenáře je toho ale fakt hodně. Všechny výše zmíněné věci jsou zamotané v sobě navzájem, že není tolik možnost si čtení v klidu užít. Ano, je to akční sci-fi, ale i tady by měl mít člověk možnost chvilku vypnout, třeba nad podrobnějším vysvětlením proč co nebo třeba jak se nějaká událost stala. Zní to hodně kriticky? Ano, a nedivím se.

Opět jsme vtaženi do vesmíru, kde máme možnost s hlavními hrdiny prožívat jejich dobrodružství. A věřte, že příběh se neodehrává pouze na jednom místě. Neustále se někam létá. Kam? Jak to na nových místech pořádně funguje? Nemám ani páru. Všechno je v moc rychlém sledu a ničemu není věnováno dost pozornosti. Ale což. I napůl dokončená myšlenka se počítá. Podle autorky. Tohle mne zamrzelo na díle asi nejvíc - nedokončené myšlenky a světy, které jsou tady zmíněny.

Anotace je trošičku nic neříkající - máme tu totiž hned několik hlavních postav (jde to vůbec rozeznat v tom nepřeberném množství jmen?). Abych ale něco neprozradila, budu se věnovat pouze dvojici Nemesis a Tyrusovi.
V první půlce se mi vztah mezi nimi moc líbil. I když možná působil zvláštně, líbil se mi. Ale ten zbytek... Hah. Podtrženo, sečteno - jsme v podstatě zase na začátku. Tady to bylo jedno velké fiasko. Na druhou stranu jde o naprostý zvrat všeho, co si do teď čtenář vybudoval - veškeré teorie, kam by příběh mohl směřovat a podobně. Obrovský boom, který nevím, jestli je pozitivního nebo opačného charakteru.
Z Nemesis se stala tak trochu měkota, která by pro svou lásku udělala naprosto všechno. Možná si za celý výsledek událostí může sama, ale kdo ví.
Na stranu druhou Tyrus zůstává tím tajemným mužem, u kterého nevíte, co udělá příště. A když něco udělá, nevíte, jestli je v tom dobrý úmysl nebo jen sprostý úskok či nějaké hraní na city. Ať už s touto hrou začal s dobrými či špatnými úmysly, závěr je hodně zajímavý. A já potřebuju další díl.

Velkou nevýhodou Krvavého impéria je extrémnost. Ať už v příběhu (čemuž jsem věnovala dost prostoru v odstavcích výše), tak v hodnocení čtenářů. Buď je to naprosto dostane nebo tuhle knihu nenávidí. A nic mezi tím. Nenašla jsem snad žádnou průměrnou recenzi, a to jsem se fakticky snažila.

Obálka je ale povedená, moc se sice k prvnímu dílu nehodí, někdo si s ní dal práci. Navíc modrých knih není nikdy dost.

Popravdě nevím, komu bych Krvavé impérium měla doporučit. Prostě si to přečtěte a uvidíte, do jaké skupiny lidí se budete řadit. I když se to nezdá, kniha se mi poměrně líbila, i když dost věcí mi vadilo. Hodnotím průměrně a doufám, že poslední díl bude o dost lepší, co se prvků a dokončení myšlenek týče.

Moje hodnocení

Počet stran: 400

O Jasperovi byste měli vědět tři věci:

Vyjde v dubnu 2019

Autor: James Smythe

Počet stran: 420

Sci-fi z budoucnosti bližší, než by se mohlo zdát.

Vyjde v dubnu 2019

Autor: Naomi Novik

Počet stran: 

Agnieszka miluje své domovské údolí, klidnou vesnici, lesy a průzračnou řeku. Ale na hranici stojí zlověstný Hvozd plný zlomyslné moci, jehož stín tíživě padá na její život.

Aby zlé síly zůstaly v Hvozdu, spoléhají Agniežčini lidé na chladného a vypočítavého čaroděje známého pod jménem Drak. Ten však za svou pomoc vyžaduje hrozivou cenu: každých deset let mu musí jít sloužit jedna mladá žena, což je osud téměř stejně hrozný, jako kdyby propadla Hvozdu.

Další volba se rychle blíží a Agnieszka má strach. Každý ví, že tentokrát si Drak vezme Kasiu — krásnou, hodnou, statečnou Kasiu, Agniežčinu nejdražší přítelkyni, která je vším, čím Agnieszka není. A neexistuje způsob, jak ji zachránit. Ale když Drak konečně přijde, překvapivě si vybere někoho jiného.

Vyjde v březnu 2019

Autor: Annalee Newitz

Počet stran: 330

Pokud lze vše vlastnit, jak potom můžeme být svobodní?

Země, rok 2144. Vědkyně Jack, která neuznává patenty a stala se lékovou pirátkou, cestuje světem v ponorce a považuje se za farmaceutického Robina Hooda. Vyrábí levné léky pro chudé lidi, kteří si je jinak nemohou dovolit. Její poslední lékové hacknutí však způsobuje smrtelná předávkování a lidé se stávají závislými na své práci — stále opakují své úkoly, dokud se nestanou nebezpečnými, nebo nezešílí.

Na stopě je jí velmi nepravděpodobná dvojice: zádumčivý agent Eliasz a jeho robotický parťák Paladin. Společně se snaží vypátrat informace o zlověstném původu Jackina léku a postupně mezi nimi vzniká mimořádně silná vazba, které ani jeden z nich úplně nerozumí.

A základem všeho je jedna klíčová otázka: Je ve společnosti, kde může být vlastněno všechno včetně lidí, možná svoboda?

Vyjde v dubnu 2019

Autor: Pavel Bareš

Počet stran: 650

Pokračování sci-fi románu Projekt Kronos.

Downtown se hroutí. Rodiny jsou unášeny ze svých domovů. Mafie přebírají vládu nad městem, zatímco hlídky Radniční gardy patrolují v ulicích s jediným rozkazem: udržet Downtownery na uzdě, dokud za ně Nákaza nedokončí jejich špinavou práci.

Občanská válka je na spadnutí. A pokud padne Downtown, pak celé Attiona City padne s ním.

Ve své nejtemnější hodině se město obrátí o pomoc ke třem posledním hrdinům, kteří mu zbývají: Davidu Foxovi, zvláštnímu agentovi ochotnému udělat cokoli, aby odhalil pravdu o smrti svého přítele; sirotkovi Lucovi Scarpovi, jenž utíká před nejmocnější organizací světa; a Jasonu Blakeovi, poslednímu Downtownerovi, který nechce své město vidět v plamenech.

Vyjde v květnu 2019

Autor: Anthony Ryan

Počet stran: 600 

Akcí nabitý druhý díl série Draconis Memoria — strhující epické fantasy plné magie, dobrodružství a lítého boje za zrod říše.

Claydon Torcreek přežil cestu džunglí plné draggů, střet s nepřátelskými kmeny i mrazivý dotyk zrady — jeho potíže ovšem teprve začínají. Bájný bílý dragg — všeobecně považovaný za pouhý mýtus — se totiž probouzí z dlouhého spánku a přemáhá ho palčivá touha sežehnout na popel celý lidský svět.

Jedno město už děsivým draggovým kohortám za oběť padlo. A další budou následovat, pokud se Clayovi nepodaří odhalit dávné tajemství, dosud ukryté pod jižním ledem. Clay musí opět čelit nepředstavitelným nebezpečím a tentokrát na bedrech nenese pouze břímě naděje svého vlastního lidu, nýbrž i osudu celého světa.

Vyjde v červnu 2019

Tak co, zaujala vás nějaká kniha? Dejte mi vědět do komentářů!

Hezký den knihomolové,

je zvláštní pocit psát, že rok 2018 skončil a vystřídal ho další. Čas však zastavit nelze a my všichni se s tím musíme srovnat. Já osobně těch dvanáct měsíců hodnotím jako nejlepších v mém dosavadním životě - a to jak v knižním, tak tom osobním životě.

První knihou je jistojistě Šest vran od Leigh Bardugo. Sice ji vydali už dřív, ale já se do ní pustila "až" na začátku ledna.
Naprosto jsem podlehla světu i postavám, které autorka vytvořila. Úžasný příběh, kde nikdo v sobě nemá jen dobro nebo jen zlo. Fantasy, která mne jednoduše dostala. Druhou knihou je samozřejmě Prohnilé město. Pokračování bylo snad ještě lepší. V podstatě ani nevím, co bych k tomu měla napsat. Tohle si jednoduše přečtěte (a jedničku taky, prosím!). U L. B. ještě ale nekončím, protože se mi moc líbila povídková kniha Trnitá řeč. Je úžasně zpracovaná a pohádky jsou moc pěkné - ani nemusíte znát předchozí tituly od autorky (i když je lepší, když máte přečtené alespoň něco).



Naslouchač od Petry Stehlíkové - hodně dlouho se o téhle knize mluvilo (a stále mluví) a to hlavně ze dvou důvodů. Protože je to super dystopické fantasy, které je radost číst a potom, že něco takového dokázala napsat česká autorka (o tomhle určitě chci napsat samostatný článek). Vyšlo už i pokračování, které se ke mně zatím nedostalo - čekám na paperback, který vyjde v lednu (myslím, že 7. 1.). Jak bych popsala tenhle skvost jedním slovem? - Dokonalost.


Nemohla jsem nezmínit knihy od S. J. Kincaid - Diabolika a Krvavé impérium. Letos na podzim se můžeme těšit na konečný třetí díl a pro mne jde o jednu z nejočekávanějších knih. A důvod? Příběh je originální, intriky kam se čtenář podívá a úžasný styl psaní. Sice se tahle série řadí do žánru YA sci-fi, já bych byla u řazení trochu striktnější. Pro mladší čtenáře to úplně není (i když každý je jiný a každému se líbí něco jiného) - krev teče ve velkém a autorka se nebojí zajít do těch nejmenších detailů. Pro mě to je už "pouhopouhé" sci-fi.


S českými autory jsem ještě úplně neskončila - mám tu ještě schovaný Projekt Kronos od Pavla Bareše. Každý čtenář za svůj život přečte nějakou knihu, kterou opěvuje a všude ji doporučuje a propaguje. Pro mě je takovou knihou právě PK. Ten příběh, prostředí, postavy... Prosím, přečtěte si to. Děkuju. Fakt moc. Protože tohle jednoduše potřebujete.


Na sklonku roku jsem četla i Kletbu vítězů od Marie Rutkovski. Původně jsem si knížku přečíst ani nechtěla, ale obálka mě přesvědčila (ano, i já si občas přečtu knihu podle obálky). Navíc mě přesvědčil fakt, že letos vyjdou i zbylé dva díly (na jaře a na podzim). I když jsem knihu nehodnotila plným počtem hvězdiček, usoudila jsem, že jde o knihu, která by vám neměla uniknout. Styl, jakým autorka píše, je možná průměrný, ale skvěle si dokázala poradit s poměrně těžkým úkolem, který na sebe uvalila (přečtěte si můj článek, kde jsem se o tom více rozepsala). Díky tomu může být Kletba vítězů mezi těmito deseti knihami.


Miluju Alenku v říši divů a nemohl mi uniknout takový prequell a retelling zároveň. Marissa Meyer vytvořila takový milý a krásný příběh o srdcové královně a proč se stala takovou, jak ji známe. Všechny postavy mi byly sympatické (a hlavně Kloboučník). Jen ten konec... Trochu uspěchaný a trošičku nelogický. To ale vem čert.