Originální název: Unprooted
Autor: Naomi Novik
Žánr: fantasy
Nakladatelství: Host
Počet stran: 488
Série: -
Děj
Agniezska žije v údolí, které z jedné strany lemuje Hvozd. Les plný zvláštních a nebezpečných stvoření, která unáší děti i dospělé a nikdo je již nespatří. Lidé však nejsou úplně bezmocní - na své straně mají čaroděje Draka, který krotí zlé síly. Ten si za svou službu vyžádá každých deset let jednu dívku, která mu po celou dobu slouží.
Další volba se rychle blíží, přesto jsou všichni klidní - Drak si určitě vybere Kasiu. Krásnou, chytrou Kasiu, která se nebojí zastat snad žádné domácí práce. Bude to ale opravdu tak, jak si všichni obyvatelé myslí?
Hodnocení
Tak na tuhle knihu jsem narazila při prohlížení edičního plánu Hostu. Na první pohled mne dostala obálka, která je opravdu skvostná, a když jsem si přečetla anotaci, bylo prostě rozhodnuto. Tohle prostě potřebuju číst. Navíc knihu velmi doporučovala i Zuzka (@bo_okista) - a já na její doporučení občas i dám.
Na začátek vás všechny musím varovat - tohle je snad to nejpomalejší fantasy, jaký jsem v životě četla. Kniha nemusí bavit každého právě z tohoto důvodu, i když příběh je nádherný. Musím zároveň vyzdvihnout jazyk, protože všechno je tak nádherně popsané... Měla jsem možnost nahlédnout do originálu a musím říct, že autorka používala vzletné opisy a všechna ta slova pohromadě působí skvostně. Musím určitě pochválit i překlad Milana Žáčka, který měl před sebou velký oříšek, se kterým si bravurně poradil. Vývoj příběhu vám může připomínat nějakou známou pohádku - a nebudete sami. Náznakem v tom můžete vidět například Krásku a zvíře, ale slyšela jsem i o dalších. Autorka ovšem nikde neuvádí, zda se nechala něčím takovým inspirovat.
Možná nastává ta nejtěžší chvíle pro mne jako recenzenta téhle knihy. Čeká mě popis prostředí, který mi přišel na psaní asi nejkomplikovanější. Celkově na čtenáře působí temně i pohádkově zároveň. Jde o krásnou a velkou zemi s mírumilovnými obyvateli. Samozřejmě je tu ale jeden háček - Hvozd. Les, který žije ve vlastním světě, roste vlastním tempem a vyvíjí se. Celkově z něj máte pocit, že je samostatnou postavou, která se dokáže přizpůsobit lidem, kteří s ním bojují. Tohle mi přišlo skvělý, protože něco v podstatě neživého dostalo prostor pro seberozvoj. Možná jej budete považovat za stoprocentně zápornou postavu. Nikomu to vyvracet nebudu, mne ale přišlo, že tento tajemný les jednal jako opravdová lidská bytost. Chtěl se pomstít za kruté činy, které ale už nikdo neviděl a nikoho dosud nezajímaly. A jen taková menší poznámka pod čarou - fakticky moc mi chyběla mapa. V těch územích se člověk lehce ztratí.
Agniezska je dívkou, která na začátku působí jako ušmudlané a neschopné nemehlo, které potřebuje se vším pomoci, i když si o ni nikdy přímo neřekne. Tímto dojmem působí zhruba čtvrtinu celé knihy. Postupně v sobě objeví určité kouzelnické schopnosti a stává se z ní už jen ušmudlané nemehlo. Hlavní hrdinka je pověstná svým uměním se ušpinit během pěti vteřin a je jí to neustále předhazováno. (konkrétně Drakem) Vývoj této postavy byl v celku pěkný, i když se nelišil od takového toho konceptu, který je v YA literatuře relativně zaběhlý.
Zato Drak byl pořád stejně chladný a odměřený. Jde o čaroděje, který má rád řád, ticho a klid. I jeho kouzlení se vyznačuje stále stejnými postupy, na rozdíl od Agniezsky. Po celou dobu působí takovým nijakým dojmem, neustále má nějaké připomínky a nejednou mu od úst vylétne nějaká nadávka směrem k hlavní hrdince.
Chtěla bych také zmínit Kasiu, která mi přišla ze všech těch charakterů asi nejlepší. Vyjadřuje takový symbol dokonalosti, ale rozhodně nejde o tupě smýšlející postavu. Právě naopak. Přišla mi, že umí přemýšlet dopředu, zvažuje všechny možnosti a přátelství pro ni znamená mnoho. Nebojí se svou kamarádku uzemnit, přesto umí přiznat chybu.
Říkám si, jak se vlastně Niezska s Drakem mohli dát dohromady. Kdy přišel vůbec ten zásadní moment, kdy si řekli, že se svým způsobem mají rádi? Romantická linka přesto není nijak zásadní, jedná se spíše o okrajovou záležitost. Ale stejně. Proč? Jak? Lehce mi to zkazilo dojem z příběhu a dle mého názoru si autorka mohla tohle odpustit.
Obálka je naprosto úžasná. Ve stínu hvozdu je jedna z nejhezčích knih, které doma mám. Barvy podtrhují atmosféru a motiv nastiňuje Hvozd, který má všude své špehy a vidí, co se kde šustne. V uvozovkách.
Tak tuhle fantasy bych doporučila hlavně fajnšmekrům tohoto žánru a někomu, kdo má rád slovíčkaření a takovou tu hezkou, možná až trochu poetickou češtinu. Je to opravdu pomalá kniha, kterou je třeba číst spíše po kouskách s nádherným překladem a úžasnými slovními obraty. I ty nadávky zní hezky! :-)
Na začátek vás všechny musím varovat - tohle je snad to nejpomalejší fantasy, jaký jsem v životě četla. Kniha nemusí bavit každého právě z tohoto důvodu, i když příběh je nádherný. Musím zároveň vyzdvihnout jazyk, protože všechno je tak nádherně popsané... Měla jsem možnost nahlédnout do originálu a musím říct, že autorka používala vzletné opisy a všechna ta slova pohromadě působí skvostně. Musím určitě pochválit i překlad Milana Žáčka, který měl před sebou velký oříšek, se kterým si bravurně poradil. Vývoj příběhu vám může připomínat nějakou známou pohádku - a nebudete sami. Náznakem v tom můžete vidět například Krásku a zvíře, ale slyšela jsem i o dalších. Autorka ovšem nikde neuvádí, zda se nechala něčím takovým inspirovat.
Možná nastává ta nejtěžší chvíle pro mne jako recenzenta téhle knihy. Čeká mě popis prostředí, který mi přišel na psaní asi nejkomplikovanější. Celkově na čtenáře působí temně i pohádkově zároveň. Jde o krásnou a velkou zemi s mírumilovnými obyvateli. Samozřejmě je tu ale jeden háček - Hvozd. Les, který žije ve vlastním světě, roste vlastním tempem a vyvíjí se. Celkově z něj máte pocit, že je samostatnou postavou, která se dokáže přizpůsobit lidem, kteří s ním bojují. Tohle mi přišlo skvělý, protože něco v podstatě neživého dostalo prostor pro seberozvoj. Možná jej budete považovat za stoprocentně zápornou postavu. Nikomu to vyvracet nebudu, mne ale přišlo, že tento tajemný les jednal jako opravdová lidská bytost. Chtěl se pomstít za kruté činy, které ale už nikdo neviděl a nikoho dosud nezajímaly. A jen taková menší poznámka pod čarou - fakticky moc mi chyběla mapa. V těch územích se člověk lehce ztratí.
Agniezska je dívkou, která na začátku působí jako ušmudlané a neschopné nemehlo, které potřebuje se vším pomoci, i když si o ni nikdy přímo neřekne. Tímto dojmem působí zhruba čtvrtinu celé knihy. Postupně v sobě objeví určité kouzelnické schopnosti a stává se z ní už jen ušmudlané nemehlo. Hlavní hrdinka je pověstná svým uměním se ušpinit během pěti vteřin a je jí to neustále předhazováno. (konkrétně Drakem) Vývoj této postavy byl v celku pěkný, i když se nelišil od takového toho konceptu, který je v YA literatuře relativně zaběhlý.
Zato Drak byl pořád stejně chladný a odměřený. Jde o čaroděje, který má rád řád, ticho a klid. I jeho kouzlení se vyznačuje stále stejnými postupy, na rozdíl od Agniezsky. Po celou dobu působí takovým nijakým dojmem, neustále má nějaké připomínky a nejednou mu od úst vylétne nějaká nadávka směrem k hlavní hrdince.
Chtěla bych také zmínit Kasiu, která mi přišla ze všech těch charakterů asi nejlepší. Vyjadřuje takový symbol dokonalosti, ale rozhodně nejde o tupě smýšlející postavu. Právě naopak. Přišla mi, že umí přemýšlet dopředu, zvažuje všechny možnosti a přátelství pro ni znamená mnoho. Nebojí se svou kamarádku uzemnit, přesto umí přiznat chybu.
Říkám si, jak se vlastně Niezska s Drakem mohli dát dohromady. Kdy přišel vůbec ten zásadní moment, kdy si řekli, že se svým způsobem mají rádi? Romantická linka přesto není nijak zásadní, jedná se spíše o okrajovou záležitost. Ale stejně. Proč? Jak? Lehce mi to zkazilo dojem z příběhu a dle mého názoru si autorka mohla tohle odpustit.
Obálka je naprosto úžasná. Ve stínu hvozdu je jedna z nejhezčích knih, které doma mám. Barvy podtrhují atmosféru a motiv nastiňuje Hvozd, který má všude své špehy a vidí, co se kde šustne. V uvozovkách.
Tak tuhle fantasy bych doporučila hlavně fajnšmekrům tohoto žánru a někomu, kdo má rád slovíčkaření a takovou tu hezkou, možná až trochu poetickou češtinu. Je to opravdu pomalá kniha, kterou je třeba číst spíše po kouskách s nádherným překladem a úžasnými slovními obraty. I ty nadávky zní hezky! :-)
Moje hodnocení
Kniha: 5/5
Obálka: 5/5
