Muž a žena sdílejí postel - přitom se nikdy nepotkali

Tiffy Moorová potřebuje levné bydlení, a to rychle. Leon Twomey žije v bytě s jednou postelí, má noční směny a potřebuje peníze. Jejich přátelé si myslí, že jsou šílení, ale jde přece o dokonalé řešení: Leon přes den přebývá v bytě, zatímco Tiffy je v práci, a ona tam zase tráví čas večer a v noci. Nepotkávají se, přesto spolu začnou navazovat vztah prostřednictvím vzkazů na lístečcích, které si v bytě nechávají. Brzy se ale ukáže, že jejich uspořádání nebude tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo...

Nečekala jsem, že to bude až takhle dobrý

Za začátku mi to přišlo takové neslané nemastné - prostě úvod, seznámení s postavami, prostředím a situací. Postupně se mi titul začal opravdu zamlouvat - ukázalo se, že Tiffy umí používat mozek, je vtipná, ale občas má své chvilky. V dost věcech jsme si podobné a možná i to pomohlo faktu, že jsem si ji oblíbila velmi rychle. 

Leon se ukázal jako introvert, který pracuje v nemocnici. Trochu uzavřený a rozvážný muž, který o všem možná až moc přemýšlí. A já byla víc než spoko - nestává se tak často, že postavy v románu pro ženy umí přemýšlet a chovat se jako člověk (a ne jako prasátko). Když najdu tohle, je to poloviční vítězství - je opravdu těžké najít takovou knihu, ve které mi postavy sednou.

Autorka se nebála otevřít i jeden celkem reálný a běžný problém (#spoilerfree). Ze začátku vám to možná nepřijde, ale s dalšími a dalšími kapitolami tato mini dějová linka postupně graduje a dostává se jí čím dál více pozornosti. Zpracování je dost pěkné a řešení této komplikované situace je správné. Takhle by to mělo vypadat.

Máme tu hned několik vedlejších postav, bez kterých by to prostě nebylo ono. Díky nim je příběh vtipnější, ucelenější a navíc tu díky nim nesledujeme jen proces, jak se dva lidé postupně dávají dohromady. Sledujeme i jejich osudy, i když u některých postav jen velmi okrajově - jejich linky jsou ale odlehčující a věřím, že vás budou zajímat stejně, jako ta hlavní.

I když dostanete přesně ten konec, který očekáváte, cesta k němu je celkem spletitá. Navíc vztah mezi Tiffy a Leonem se vyvíjí pomalu a nenuceně, což působí realisticky a věřím, že si jejich příběh zamilujete. Jediná věc, která mi tak úplně nevyhovovala, byl závěr. Přišel mi uspěchaný - bylo by lepší, kdyby ho autorka více rozepsala a postavy trochu víc potrápila (žádná sexuální narážka). Celou knihu tu máme slow born příběh a rychle uzavřený konec působí přinejmenším zvláštně. Přesto Spolubydlící mohu určitě doporučit všem, kteří chtějí nějakou tu romantiku a nevadí jim větší počet stran.