Autorka umí vytvořit naprosto úžasný a kouzelný svět, který vás učaruje. Sice se nechala inspirovat, ale nezapomněla vložit i nové prvky, převážně ty fantastické. Spolu s postavami se ocitneme v zemi, kde je opravdová zima. Sníh, mráz a pokud jste venku příliš dlouho a nevybavení, může jít za chvíli o život. Bude vám běhat mráz po zádech, protože popisy jsou velmi realistické, i když trochu pohádkové. Zima navíc přichází s každým rokem dřív a odchází jen velmi nerada, což se podepíše i na obyvatelích. Úroda pomalu ani nestihne vyrůst a už ji musí sklízet, aby vůbec přežili. Život je tu velmi těžký a nikdo se tu s nikým nemazlí.

Všechny postavy jsou velmi dobře napsané, mají charakter a je jisté, že si najdete svého oblíbence (ne-li víc). Jako to bylo ve Ve stínu hvozdu, tak i tady jsou postavy velkými tahouny celé knihy. Důraz je kladen na pocity, myšlenkové pochody - alespoň v první polovině. V té druhé je to poněkud utlumeno, jak se příběh postupně chýlí ke konci. Osobitost a jedinečnost všech charakterů jde do kytek. Bohužel ale právě v závěru byly myšlenky důležité a chyběly mi - hlavně vysvětlení, proč to ta postava udělala, co ji k tomu vedlo a jaký z toho bude mít prospěch (třeba). 

Ze začátku vás příběhem provádí tři hlavní hrdinky a postupně autorka přidává další a další postavy, což nebyl úplně dobrý tah. Pohledy se měnily v průběhu kapitol a později bylo velmi těžké rozeznat postavu, která má právě slovo. Dobré dvě strany můžete tápat, než se objeví záchytný bod. 

Naomi Novik nám navíc představuje Staryky - co jsou vůbec zač, jaká je jejich role v celé knize a podobně. Bohužel těch informací o nich nebylo tolik, kolik bych si přála - jejich přítomnost tedy působí jako prostředek k dosažení nějakého cíle. Velká škoda, protože okolo nich je stále mnoho tajemna. Možná to byl účel, ale jsem z toho lehce zklamaná.

Slova vás pohladí po duši

Autorka píše opravdu krásným jazykem (klobouk dolů překladateli, že zachovat to jedinečné kouzlo). Působí trochu v kontrastu s tím, jaké věci se v knize dějí - přeci jen jde o temnější fantasy. Navíc je V zajetí zimy poměrně bichlička (ještě štěstí, že není v hardbacku - to by se ní mohli zabíjet lidi), ale věřte mi, že nebudete litovat ani jednoho slova - i když má kniha své chyby, na které také přijde řada.

A to hned několikrát. Už jsem tu zmínila tajemství, která se točí kolem Staryků. Jejich král trochu nakousne jedno z nich, ale autorka se s tím moc dobře nepopasovala. Udělala z něj chudáčka a čtenáře navíc nechala pěkně zmatené se spoustou otázek. Takových drobností je tu poměrně dost, ale v rámci spoiler free článku už nebudu další rozebírat. Pokud si ale o tom chcete popovídat, klidně mi napište - ráda budu rozebírat různé teorie a hledat další hluchá místa.

Smutné je také fakt, že většinu věcí uhodnete dopředu. Nejste skoro ničím překvapeni a autorka se vlastně ani nesnaží mlžit. Už padesát stran před samotným zvratem víte, že se něco takového stane - když je to tam fakticky napsané. Samotné provedení je super a čtení si i tak užijete, ale chci být taky i občas překvapená.

Po dočtení ve mně zůstal jen jediný pocit - meh. I když je svět úžasný a zamilovala jsem si ho, i když jsou postavy většinou taky skvělé (alespoň ze začátku), čekala jsem něco víc. Všichni o tom mluvili jako o topstrop knize, která je lepší než autorčina první kniha, která u nás vyšla minulý rok. Bohužel tam nevidím to, co stojí za pěti hvězdami z pěti u ostatních, co to četli. Chtěla jsem to vidět a stále chci, ale asi mi to nebude nikdy souzeno. Lehce nadprůměrná fantasy, která mě  ale velmi zklamala.