Ještě žádný chlapec u Inspekce nepropadl. J studuje na škole skryté hluboko v lesích, daleko od zbytku světa. Je jedním z pouhých šestadvaceti studentů – a všichni do jednoho považují záhadného zakladatele školy za svého otce. J-ovi spolužáci jsou jedinou rodinou, kterou kdy měl. Díky náročnému studiu se z chlapců mají stát géniové v oblasti umění, vědy a sportu a život ve škole je všechno, co znají – i všechno, co smějí poznat.

J má však podezření, že tam venku, daleko za jehličnatými stromy, je něco, co před nimi zakladatel tají, a tak začne pokládat otázky. Jaký je skutečný význam tohoto místa? Proč nemohou studenti odejít? A jaká tajemství před nimi otec skrývá? 

Na druhé straně lesa, ve škole velmi podobné té jeho, se mezitím dívka jménem K ptá na totéž. J nikdy neviděl žádné děvče, stejně jako K nikdy neviděla chlapce. K a J se pustí do vyšetřování tajemství svých podivných škol a zároveň objeví i něco mnohem záhadnějšího: jeden druhého.

Anotace mě hodně nalákala a zaujala. Zní to trochu jako Labyrint, který se mi dost líbil a chtěla jsem číst něco podobného. Dostanete děj podobný první knize této známé série, bohužel až moc. 

Jak už víte, máme tu les a dvě totožné věže, sad se stromy. Mno, a to je všechno, co nám autor prozradil. V průběhu se dozvíte, že všechno tohle se nachází někde na severu, v Kanadě. Vím, že prostředí je to poslední, co by tu mělo hrát roli, ale nemáte ani pocit, že tam jste s těmi postavami.

Určitě největší progress udělaly děti. Na začátku byl patrný velký vliv rádoby rodičů, který postupně slábl, jak si uvědomovaly krutou pravdu. Postupně si hlavní dětské postavy začaly klást správné otázky a jejich vnitřní souboj je velmi hezky vykreslený, i když to vidíte trochu jako z vlaku.

Plus jsou určitě pohledy "rodičů", které se postupně stávají dost psycho. Ani jeden z nich není dvakrát v pořádku, je vidět, že se k sobě hodí. Zároveň s touhle dvojkou mám problém - chybělo mi zdůvodnění, proč to celé vlastně dělají, co z toho budou mít. Bohužel mi ty dvě krátké kapitoly, kdy nám autor "vysvětluje" tu trošku, nestačily. Samotný důvod je zmíněný ve třech větách - to nám má stačit? 

Velký potenciál měla i vedlejší dějová linka, která mohla být skvělá. Mohla být. V závěru ale neměla jinou funkci, než aby pomohla nějak příběh uzavřít. Chyběly mi detaily, které tu prostě nikde nebyly (krom postav a jejich pocitů). Na to, že má kniha skoro 450 stran, mi přišlo, že nám autor vlastně nic důležitého a nového neřekl. 

Neměli inspektoři poznat, že J přečetl víc, než řekl? Neměl to poznat T.A.T.A.? Co znamená výraz úplně prohnilý, pokud to nepoznali?

I když jsem tu mluvila převážně o těch mínusech, nebylo to tak špatné. Občas tam byly světlé chvilky a autor ukázal, že na velmi dobrou knihu má. Inspekce toho ale bohužel není důkazem. Nejednou mi připadalo, že čtu jen hrubou konstrukci příběhu, který potřebuje proškrtat pasáže, které jsou moc dlouhé a nahradit je něčím lepším - detaily, prostředí, rozepsanější a kvalitnější závěr. Ten je mimochodem dost nereálný a přišlo mi, že jsem viděla podruhé film To.

„Musíte zpochybňovat autority. Musíte důvěřovat svým instinktům. Musíte dělat přesně to, co děláte teď.“ „Co děláme právě teď?“ zeptala se B. Nancyová se zasmála. Ale K v tom smíchu slyšela hluboký zármutek. „Zpochybňujete všechno.“