Nejednoho z vás potěší fakt, že se dozvíte nové informace o prostředí. Tentokrát půjde o zábavu, která byla typická pro starý Řím - gladiátorské zápasy, navíc v celé knize na vás dýchá atmosféra typická pro toto období (má své osobité kouzlo, ale je tu i hodně krve). Jde vidět, že se o toto období autor zajímá, protože pracuje s fakty založených na tom, co o této době lidstvo ví. Stále se ale jedná o žánr fantasy, takže je to okořeněné o nějaké ty příšerky a další drobnosti. Poznáte, jak tato oblast vůbec funguje a samozřejmě dojde i na krvavé zápasy v aréně podobné koloseu. Nevím jak vy, ale mnoho knih s touto tématikou neznám a musím říct, že jsem si čtení popisů prostředí velmi užívala. 

Hlavní hrdinkou je opět Mia, které se dostává mnoho prostoru. Její charakter se vyvíjí a je jen na vás, abyste posoudili zda k lepšímu nebo horšímu - posun tu ale určitě je. Samozřejmě tu jsou i další známé tváře, kterým ale není věnováno moc prostoru. Možná proto, že je známe už z Nikdynoci, kde toho prostoru bylo více? To netuším, ale nemusíte se bát - nejsou ploché a umí používat mozek. 

Když už ale dostáváme jiné prostředí, musí přijít i nové postavy. Autor si s nimi hezky vyhrál a věřím, že si minimálně jednoho oblíbence najdete. Každá z nich je něčím charakteristická, ale neplatí tu nepsané pravidlo jedna postava = jedna až dva charakterové rysy. Boží hrob má přes pět set stránek a já stále chci víc pasáží s nimi.

Líbilo se mi, že se čtenář může podívat na takový "obyčejný" život gladiátora - jak to chodí v takovém domě, jak žijí a přemýšlejí, jak trénují a jaká atmosféra vládne mezi jednotlivými otroky. Skvělá je i práce se strachem jednotlivých gladiátorů - je vidět, že to jsou stále lidé a ne jen majetek, který zabíjí nebo je zabit.

Autor si s námi hezky hraje - motá nám hlavy, tahá za nitky a pokládá otázky, na které neznáme odpovědi (ani Mia je nezná, nebojte). Na druhou stranu za sebou nechává sem tam nějaká vodítka, zbytečně často na něco upozorňuje a čtenáře tím až upozorňuje na nějaký velký zvrat. Konec knihy byl pro mě půl na půl překvapením - byla jsem ráda, že se stalo to, co se stalo, i když nevím, jaký to bude mít dopad, ale radši bych byla prostě překvapená. (je těžké se zavděčit všem, ale je to jen můj názor)

Rozjetý vlak, který jen tak nezastaví

Příběh jede od začátku do konce, jen kolem poloviny trochu přibrzdí, abyste stíhali vnímat všechny postřehy. Boží hrob je druhý díl, takže si to může dovolit a já jsem jen ráda, protože jsem potřebovala něco trochu rychlejšího a zároveň něco, co mě jen tak nepustí. Doufám, že tohle tempo si udrží i třetí díl, Rozetmění, který by měl vyjít na konci června (dárek k maturitě, hm?).

Zároveň se přiznám, že po dočtení jsem si nebyla jistá, jestli je tento rozsah krátký, dlouhý nebo akorát. Rozporuplné pocity mám ještě dodnes a můžu říct jen to, že to asi nikdy vědět nebudu. Co ale vím - opravdu moc chci třetí díl. :)

Není to výplňový díl. Není to YA - ani Nikdynoc není YA, takže to nedávejte číst mladším čtenářům. Jsem hodně spokojená s tím, co jsem dostala (až na pár drobností). Směle se do série pusťte, ale počítejte s tím, že to není procházka růžovým sadem. Objevuje se tu dost násilí, popisů boje, smrt nebo sex.