Název: Na hraně zkázy
Autor: Miroslava Dvořáková
Žánr: fantasy
Nakladatelství: Nová vlna
Počet stran: 312
Série: Návrat na Mizeon, 1. díl
Anotace
Vítejte na Mizeonu, světě démonů zrozených z Krvavého deště, kde život plyne bezpečně a v poklidu. Seznamte se s Arrakielem Arci-Quinnem, jehož největší starostí je zajistit přátelům dostatek povyražení, zatímco víno nezteplá a ořechové rolky zůstanou křupavé. Až jednou se nevinná zábava promění v tragédii, která jako poslední kamínek spustí dlouho nastřádanou lavinu katastrof. V ohrožení je samotná existence mizeonské civilizace. Událostmi semletý Arrakiel se stává štvancem. Stojí před volbou, zda se usadit na některém ze sousedních světů a zařídit si skvělou existenci mezi smrtelníky, nebo zda se vrátit domů a zachránit, co se dá.
Romantikou, dobrodružstvím, vtipem a magií nabitý útěk z Mizeonu teprve začíná. Návrat je nejistý a v nedohlednu. Následujte Arrakiela na jeho cestě, ověřte si spolu s ním, že rodina, přátelství, víra a čest nejsou jen prázdná slova.
Začátek konce
Na prvních stranách to sice není tak patrné, ale jakmile se dostanete za polovinu, tak nějak si uvědomíte, že postavy začnou mít velký problém. Začne jim docházet, že svět, ve kterém dosud žili, už nemusí být stejný. Jejich tituly a postavení už nemusí nic znamenat, můžou přijít o všechen svůj majetek a dokonce i o svůj život. Než se k tomu ale v knize dopracujete, musíte si chvilku počkat.
Dost propracovaný svět
Obdivuji, jakým způsobem dala autorka dohromady svět. Nechci, aby to vyznělo nějak nepatřičně, ale u téhle knihy je prostě vidět, že ji napsala žena a ne muž. Všechno má svůj řád, všechno je přesně dané, i obyvatelstvo je rozděleno do společenských kast podle toho, komu se kdo narodil. Tohle se může objevit i u knihy, kterou napsal muž, dokonce to může být opravdu skvělá kniha. Tímhle chci říct, že při čtení prostě poznáte, že za tím vším stojí žena (vyjádřit svoje pocity správně není vůbec jednoduchý).
Autorka pracuje s různými dimenzemi, cestováním mezi jednotlivými prostory a má to dobře promyšlené. Všechno má své meze a existuje i rada, která kontroluje, zda se neděje něco nekalého. Každý prostor je jedinečný, má své obyvatele (draci, lidi, démoni a mohla bych ještě dlouho pokračovat), kteří mají svou společnost uzpůsobenou podle svého historického vývoje.
Kdo je kdo?
Nejvíc mi vadilo množství postav, a že jich tam bylo požehnaně. Už ve čtvrtině jsem v podstatě neměla ponětí, kdo je kdo, jaká je jeho role v příběhu a podobně. Krom hlavní trojice byla orientace v tomto ohledu skoro nemožná. Pozitivem v tomhle mínusu jsou příjmení. Vyšší společnost, kde se celou dobu pohybujeme, je rozdělena do rodů a to bylo aspoň malým poznávacím znamením. Celkem mě mrzí, že autorka nevyužila potenciál, který se může skrývat v řadách "nižších" démonů. Třeba nás ale překvapí v dalších dílech.
Jak už jsem tu zmínila, v knize sledujeme převážně tři hlavní hrdiny - Arrakiela, Lissaruise a Essiuse. Každý z nich se potýká se svými osobními problémy, ale nakonec se jejich cesty propojí a oni budou muset spolupracovat. Tohle se mi na nich líbilo, protože jim to dodávalo trochu na uvěřitelnosti. Bohužel mi na nich prostě něco chybělo - v celé knize mi něco chybělo a já nedokážu říct, co to je.
Drobnosti, které prostě nejde přehlédnout
Celá kniha je napsaná velmi spisovně, což není nic špatného. Pohybujeme se na úrovni šlechty a je správné, že všichni mluví i myslí spisovně (i když ty myšlenky jim sem tam ujedou). Možná je to jen drobnost, ale některá slovní spojení, která se v příběhu vyskytují, mi prostě vadila. Nejvíc iritující momenty jsou ty, kdy se nějaká postava snaží vyjádřit své emoce trochu hrubějším způsobem. Který hajzl - asi je to jen můj problém, ale já z toho naprosto rostu. Když už se chci vyjádřit citově zabarveným způsobem, ať je to aspoň celé nespisovné. Jsou tam i jiné drobnosti, ale nebudu je tu vyjmenovávat - zas tak častý jev to nebyl, ale tohle mě opravdu dostalo.
Další věc, která je asi stejně banální, jako fráze v odstavci výše, jsou knihy (Na hraně zkázy je rozdělena do tří knih, ty do kapitol). Každá kniha nese jméno jednoho z hlavních hrdinů. S tím bych neměla problém, kdyby všechny kapitoly dané knihy byly napsány z pohledu té postavy, která tam je uvedena. U Arrakiela, knihy první, ten problém nebyl, u těch ostatních se neustále přeskakovalo a to mě rušilo od čtení. Možná jde o banální věc, ale i maličkosti můžou vést k tomu, že se titul čtenáři nebude tolik líbit, ale JEN MŮJ NÁZOR.
Slova na závěr
Rozhodně to není špatný. Svět(y) je velmi zajímavý, všechny ty systémy společnosti, to, jak je každá v jiné fázi vývoje, je skvělý. Bohužel tu jsou maličkosti, které mohou čtenáři vadit a tyhle věci knize jen uškodí - zcela zbytečně. Na hraně zkázy určitě stojí za přečtení, jen od toho nečekejte příliš mnoho. Do druhého dílu se pustím ráda a doufám, že alespoň některé nedostatky už tam nebudou.
Moje hodnocení: 3/5
Za laskavé poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji samotné autorce - Miroslavě Dvořákové. Můžete ji zastihnout na jejím osobním profilu, profilu pro psaní nebo webových stránkách či Instagramu.
