Scarlett dostala tolik vytouženou pozvánku pro sebe i svou sestru na Carval. Během cesty se ale její sestra, Tella, ztratí a Scarlett zjišťuje, že byla unesena samotným Legendou, který má Caraval na starosti. Co je ještě hrou a co už sahá do skutečnosti? Hlavní výhra je tentokrát velmi lákavá... Kdo nakonec vyhraje?

Styl psaní je velmi barvitý a čtivý – skvělá kombinace, nemyslíte? Z příběhu sálají emoce a hlavně barvy. Nečtete špatně. Opravdu barvy. Čtenář si živě dokáže představit prostředí příběhu a vžít se do hlavních postav takovým způsobem, s jakým se nejspíš jen tak nesetkáte. Autorka si v tomto směru krásně pohrála a vytvořila originální dílo v tomto směru. V knize se objevuje spousta humorných situací a nesmí chybět trocha lásky. Ta však nepatří do hlavní dějové linky a je zakomponována celkem nenuceně.

Prostředí je zasazeno do zcela nového světa, kterým je Legendův ostrov, kde se pořádá letošní ročník Caravalu. Jak jsem naznačila v předchozím odstavci, vše je popsáno velmi barvitě a můžete mít pocit, jakoby jste tam opravdu byli, viděli hlavní hrdiny a spolu s nimi zažívali dobrodružství. Přesto, že si dokáže čtenář vše věrohodně představit, nemá možnost si jednotlivá místa poskládat do jednotné podoby ostrova. Což je trochu škoda. Aktéři se sice pohybují po stále stejných místech, ale cesta z jednoho prostoru do druhého je popsána okrajově.

Hlavní hrdinkou je Scarlett, která se hodnotí jako šedá myška. Je o něco starší než Tella, přesto má pocit, že žije ve stínu své sestry, kterou nade vše miluje a obětovala by pro ni svůj život. Nemá jí to ale vůbec za zlé. Projevuje se jako velmi úzkostlivá a nudná dívka, co se bojí dobrodružství.  V této části je celkem nesnesitelná a může čtenáři lézt trochu na mozek její chování. Postupem času se ale odváže a je s ní i sranda – hlavně, když je nablízku Julian. Tento pohledný mladík Scarlett zásadně ovlivní k lepšímu a čtenář si ji může více oblíbit.

„Nedívej se na mě takhle,“ řekla Scarlett. „Na mě to neplatí.“ „Právě proto mě to tak baví.“

 Negativem jsou hlavně vedlejší postavy (když nepočítám Scarlett a její chování, než se změní), kterým se Stephanie Garber moc nevěnovala. Působí většinou cizím dojmem. V celkovém kontextu jsou vykreslené buď čistě jako dobré nebo špatné a nic mezi tím. V každém by mělo být kousek od obojího, ale tohle mi u většiny charakterů chybí. Někdy je v postavě náznak z toho druhého "pólu", ale toto chování není podloženo fakty a čtenář nemá možnost si vytvořit svůj obrázek.

Závěr je otevřený a připravený pro začátek druhé knihy, která vyjde anglicky v květnu tohoto roku. Překlad se, dle mých informací, chystá na podzim 2018.

Obálka je jednoduššího stylu, který je přesto pěkný a ucelený. Viděli jste již obálku druhého dílu? přináším alespoň ochutnávku z anglického výtisku, který mám z Book Depository.

Knihu bych doporučila čtenářům fantasy nebo i těm, kteří hledají nějakou hezkou oddechovku plnou barvitého popisu a jednodušších postav. Dle mého to není klasické čtení tohoto žánru – je tu něco navíc a to něco dělá z příběhu jedno velké kouzlo.

Moje hodnocení