Krásný den knihomolové,

měsíc opět utekl rychlostí blesku a jsem tu znovu s mým měsíčním knižním shrnutím. Co jsem tedy všechno přečetla v posledním měsíci před prázdninami?

Musím říct, že se fakticky stydím. Květen byl pro mě, co se knížek týče, velmi úrodný. No nebudu to zdržovat, přečetla jsem pouze pět knih. Hold sociální život tentokrát vzal za své. Jdu vám ale představit ten svůj zázračný seznam:

První knihou v tomto měsíci byl Kostičas, na který nedávno vyšla recenze, kterou si můžete přečíst na tomto odkaze. Nic o knize prozrazovat nechci, všechno podstatné najdete v článku. Chtěla bych jen podotknout, že to je jediná kniha přečtená za červen, která tu má nějaký článek. Fakt se stydím, ale nebyl čas a potom ani nálada číst a ve druhé řadě psát.

Druhým kouskem, který jsem zvládla přečíst, je Nejtemnější část lesa od autorky Holly Black. Kniha byla pro mne totálním zklamáním. Anotace vypadá opravdu zajímavě a grafické zpracování obálky jistě stojí za pozornost, ale to je tak vše, nad čím se u této knihy pozastavit. Dějová linka měla jistý potenciál, který se ale autorce podařil totálně pohřbít nad prkotinami. V knize se k celkem o nijaké zápletce objevuje homosexualita, která knihu totálně zazdila. Místy se autorka prostě nechala unést. Nejtemnější část lesa bude nejspíš patřit mezi TOP pět nejhorších knih za tento rok. O čem tedy vlastně příběh je?

V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec, který má na hlavě rohy a jehož uši jsou špičaté jako nůž...

Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.

Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil.

Jenže přesně to se jednoho dne stane….

Celý svět se obrací vzhůru nohama a Hazel musí přijmout roli rytíře, na kterého si kdysi hrála. Je vtažena do víru nové lásky, musí se vyrovnat se zradou a rozhodnout se, na čí straně stojí. Dokáže v této roli obstát?

Moje hodnocení: kniha 4,5/5, obálka 5/5

Čtvrtou knihou je Devadesátkrát jinak. Takové milé letní odpočinkové čtení, u kterého se zasmějete a které vám připomene, že občas vyjít ze své komfortní zóny není vůbec špatný nápad. Článek ke knize najdete na tomto odkaze.

No a posledním titulem je Mechanický pomeranč, který je považován za skoro klasiku. Napsal ho Anthony Burgess a na svou dobu jde o originální dílo. Příběh se odehrává v Londýně, kde mladý Alex vede malou skupinku teenagerů. Po nocích páchají všelijaká zvěrstva. Při jedné takové akci je chlapec chycen policií a dostává se do vězení. Nechybějí drogy, sexuální násilí a hlavně psychologická stránka věci. Velkým oživením je použití týnského nářečí a pro lepší porozumění nechybí ani slovníček některých výrazů na posledních stránkách. Za mě určitě zajímavá klasika, která si zaslouží pozornost. Je ale možné, že kniha nechytne každého čtenáře. 

Moje hodnocení: kniha 3/5, obálka 3/5