Rosemary Harperová se připojí k vesmírné posádce na Poutníkovi. Jde o tunelářskou loď a chce tu začít nový život. Postupně se sbližuje s ostatními členy a dozvídáme se jejich životní příběhy. Není ale jediná, kdo skrývá nějaké tajemství...V tom ale přijde první velká životní příležitost. Když Poutník splní jednu velkou zakázku, budou si moci žít velmi pohodlně. Přežijí všichni dlouhou a nebezpečnou cestu? 

Po této knize jsem pokukovala celkem dlouhou dobu. Nakonec jsem zašla do knihkupectví a Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu přistála u mne v knihovně. Se čtením jsem vůbec neotálela, protože jsem měla chuť na nějaké vesmírné čtení (s trochou toho tajemna, ale o tom níže v článku). Co na tento debut říkám?

Jak vystihnout styl psaní jedním slovem? Taky bych to ráda věděla... Autorka píše velmi čtivě a neobjevují se ani žádné nesrovnalosti, jak to u prvotin občas bývá. Nechybí pořádná dávka humoru, který příběh vždycky nakopne a čtenář se prostě musí aspoň pousmát. Do pomyslného knižního hrnce autorka přidala ještě nějaká ta tajemství, se kterými postavy nechtějí moc ven. No nezní to fantasticky už teď?

Anotace trochu mylně napovídá, že hlavní hrdinkou je Rosemary. Pravda to do jisté míry je, ale ve skutečnosti všichni členové posádky se nakonec dostanou ke slovu. A také díky jejich pohledu se dozvídáme veškerá jejich tajemství, která nakonec stejně vyjdou na povrch. Některé postavy o nich vědí, pro ty ostatní nastává menší šok (a pro nás, coby čtenáře, samozřejmě taky). Bonusem je, že si všechny zamilujete úplně stejně. I když působí asociálně, dokážou být nevrlí... Stejně jim podlehnete, já to vím! A když ne, disponují zajímavým smyslem pro humor, který zabere (prostě musí!) i na ty odolnější. 

Jak jsem už napověděla někde výše, celý příběh se převážně odehrává ve vesmíru, kterým plují na lodi Poutník. Zní to jako nuda? Tak u téhle knížky se rozhodně nudit nebudete. Celá parta zažije občas dost krušné chvíle. Vesmír totiž nezabydleli jen lidé. Je tu velká spousta ras, která se lidem vůbec nepodobá. Nemusíte se ale bát - někteří ani nekoušou (nemají totiž čím, ale psst). Přesto nikdy nevíte, komu rupne v mozkových buňkách a přijdou konflikty na nože (čti vesmírný zbraně, který ani moje fantasie nepobírá). 

Nevýhodou prvních dílů je fakt, že daný svět čtenář nezná, nezná ani historii postav - prostě nic. Nebylo to jinak ani u Dlouhé cesty na malou, rozzlobenou planetu. Sice v knize jsou různě dlouhé popisy různých důležitých událostí a okamžiků v životech hlavních hrdinů, ale nemyslím si, že by nudily. Nebyly vůbec dlouhé a rozhodně splnily svůj účel. Lépe postavy pochopíte, vžijete se do nich a více chápete jejich chování. Určitě oceníte, že se dostalo víc na akci než nějaké "nudné" povídání.

Příběh působí lehce uzavřeným dějem, když se ale podíváte na anotaci pokračování, zjistíte, že postavy sice znáte, ale moc prostoru v prvním díle nedostaly. A teď upřímně... Kdo se fakticky moc nemůže dočkat pokračování? Protože něco mi říká, že to bude lepší než tahle prvotina.

Co si budeme, ta obálka je fakticky úžasná! Nový styl a motiv vesmíru je fakt pecka. Za mě jedna z nejhezčích obálek knih, které jsem letos přečetla. Navíc pod přebalem na mě čekalo menší překvápko, které jsem nečekala! A druhý díl? No samozřejmě, že ladí. 

Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu doporučuji čtenářům všech žánrů a věkových kategorií, protože jde o úžasný příběh. Rozhodně si knížku nenechte ujít, stojí to za to. Titul podle mne nemá tolik pozornosti, kolik by si zasloužil - a to je moc velká škoda. Pojďte to napravit a půjčte si ji alespoň v knihovně.