Když jsem se poprvé dostala k anotaci, věděla jsem, že si knížku chci přečíst. Od Stínu věcí ztracených podle recenzí nešlo čekat něco velkého, ale chtěla jsem si udělat vlastní obrázek. Jak tuto fantasy hodnotím? Více níže.

Styl psaní je poněkud jednoduššího rázu. Veškeré popisy prostředí, různých událostí jsou napsány polopaticky, což není vždy úplnou výhodou. Někdy by těch detailů mohlo být prostě víc. Čtenář samozřejmě ocení, když složité situace jsou popsány bez složitostí. Občas ale přijde část, která je popsána tak složitě, že orientace v příběhu bývá obtížnější a člověk může chvíli i tápat. To se týká hlavně politických záležitostí, ale i částí, kdy se v knize rozebírá magie - co, proč, jak to něco provést či vytvořit a podobně. V tento okamžik jsou podrobnosti spíše na škodu. Na druhou stranu se musí ocenit představivost a snaha autora. Nejspíš tak moc chtěl, aby čtenář jeho svět pochopil, až zašel moc do hloubky, kde se příběh stává občas trochu matoucím. Stručně řečeno - tam kde měl podrobnosti přidat, nepřidal a naopak.

Prostředí jako takové v příběhu nemá velký prostor. Sice je čtenáři zhruba krajina představena, jde ale jen o nejnutnější popis. Pokud jste ale fanoušky map v knihách jako já, tak máte vyhráno. Mapa trochu pomůže lépe si krajinu představit a příběhu dodá na autentičnosti. Je sice prostějšího stylu, ale je vkusná. A hlavně. Je přehledná.

Něco málo k postavám. Normálně si pamatuji jména alespoň úzkého okruhu hlavních hrdinů. V tomto případě tomu tak spíše nebylo. Čtenář v této knize může tápat i co se charakterů týče. Mohou se plést, občas má jeden člověk více oslovení, což moc čtení neulehčí. Na můj vkus byla použita taková jména, která člověku těžko ulpí v paměti.
A aby toho nebylo málo, může vám přijít, že autor vymyslel až příliš mnoho postav. Některé z nich hrají sice důležitou roli, je jich ale menšina. Zbytek by mohl mít větší prostor v dalších dílech, ale kdo ví. Nechme se překvapit, co na nás pan Islington vymyslí.
Chtěla bych vám také představit takové tři nejhlavnější postavy. Prvním z nich je Davian, který je zmíněn již v anotaci. Další důležitou postavou je Wirr, který může být na první pohled trochu tajemný. Nenechte se ale zmást prvním dojmem. Jde o skvělého společníka do nepohody a dobrého přítele. No a aby se pole trochu vyrovnalo, třetí hlavní postavou je dívka jménem Asha. Každý z nich má něco do sebe. Přesto já osobně nemůžu říct, že by mi někdo z nich přirostl k srdci. Nejsou to postavy, které vás ohromí. Jde spíše o takový trošku průměr. Série ale nekončí a můžou tedy ještě příjemně překvapit!

„Protože jsem přesvědčený o tom, že člověk potřebuje zjistit, čemu věří, než může skutečně poznat sám sebe.“

 Co by se dalo opravdu knize vytknout? Příběh by byl zajímavější a čtivější, kdyby se do toho dala trocha života. Celé je to takové vláčné, utahané a akční momenty nejsou doopravdy akční. V podstatě jde jen o nezaujaté převyprávění nějaké události.
Dalším bodem je slovní zásoba. Neustále se některá slova opakují, až to čtenáři může být doopravdy nepříjemné. Konkrétně řekl tiše, řekl potichu a podobně. Nemohu posoudit, zda patří tento nešvar samotnému autorovi či překladateli. Snad to bude u dalšího dílu lepší.

Konec by mohl být dejme tomu uzavřený, nebýt epilogu. Ten se samozřejmě snaží čtenáře nalákat na pokračování.

Obálka je vkusná, jak tomu bývá u Hostu zvykem. Samozřejmě má určitou spojitost s dějem. Jakou? To si budete muset Stín věcí ztracených přečíst.

Knihu bych doporučila spíše méně náročným čtenářům fantasy nebo někomu, kdo nemá vysoké nároky. Ti, co jsou tímto žánrem "zmlsaní" bohužel titul moc neocení. Dílo ale rozhodně neurazí.

Moje hodnocení

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Palmknihám. Knihu si můžete zakoupit tady.