Vélin Al Sorna se vrací zpět do Sjednoceného království a je unaven z válek, kterými musel projít a bojovat. Je pevně rozhodnut, že už nikdy nebude zabíjet.

Reva je připravená se pomstít za svou rodinu, kterou Al Sorna zabil. Podaří se jí zavraždit Temného rytíře, jak jej nazývá její lid? 

Na scénu vstupuje společný nepřítel, který udělá ze stávajících protivníků spojence. Společně se mu musejí postavit, aby mohli jednou pomyslet na klidný život. Podaří se jim království zachránit? 

Před nedávnem jsem dočetla první díl ze série Stín krkavce a nemohla jsem jinak - zanedlouho jsem sáhla po pokračování s názvem Pán věže, o kterém je celý tento článek. Co říkám na pokračování? Je to tzv. vycpávkový díl? Více níže.

Autor píše tak, aby čtenáře příběh naprosto pohltil a nemohl knihu odložit. Čtivé. Napínavé. Jednoduše úžasné. Je znát, že veškeré zápletky jsou dokonale promyšlené a vše do sebe hezky zapadá. Prolínají se tu i události z Písně krve, takže čtení prvního dílu je opravdu nezbytné, aby vám neunikly různé souvislosti a podobně. Opět nám byl předložen "miš maš" intrik, okrajově také romantiky, válek, sporů a smrti. Přesto Anthony Ryan nabízí něco nového. O tom ale v jiném odstavci.

Prostředí je zasazeno převážně do už známého Sjednoceného království. Autor ale vezme čtenáře i na menší výlety do Volarska, kde mají možnost nakouknout pod pokličku naprosto rozdílného lidu. Jiná kultura, jiní bohové a naprosto odlišný přístup k životu. Zase jste o kousek dál v poznávání Ryanova fantastického světa, který vytvořil.

Od prvního dílu nám postavy prošly určitými změnami. Některé odešli do ústraní, jiní se v příběhu objevili poprvé. Pár odlišností se dočkaly i ty stávají, jako například Vélin. Už nechce bojovat a prolévat krev za krále ani ze své vlastní vůle. Když se ale objeví úhlavní nepřítel, bude muset svůj postoj přehodnotit a snad naposledy vyrazit do boje za nevinné občany Sjednoceného království a za své přátele.
Novou zásadní postavou je Reva. Dívka, které Vélin zavraždil rodiče. Od malička byla schválně štvána proti vrahovi jejích nejbližších. Jednoho dne je vyslána, aby tento úkol splnila. Když však zjišťuje postupně pravdu a otevře oči, neví, čemu by měla věřit. Je její bůh skutečný? Co je pravda a co klam?
Už z Písně krve je Lyrna dobře známou postavou. Jde o princeznu ve Sjednoceném království. I ona zažívá dobrodružství na cestě za důležitým okamžikem, který se zapíše do dějin země. Projde si zásadními okamžiky, které ji trochu změní. Už nechce dál skrývat své pocity před ostatními a dělat se nevědomou mezi ostatními nevědomými. Opět se ukazuje, že jde o velmi inteligentní ženu, která by se měla stát královnou.
Poslední hlavní postavou je Frentis. Také ho můžete znát z první knihy jako malého kluka, co kradl na ulici a později se přidal k Šestému řádu. Jeho příběh je dost specifický a abyste jej pochopili, Pána věže si přečtěte (a pochopíte, proč jsem o něm nechtěla nic moc napsat).
Všechny tyto postavy mají zásadní roli v celém příběhu, protože se na děj můžete dívat z jejich pohledů. Střídají se tak, aby se kniha nedala odložit a kapitoly končí velmi poutavě, abyste si přečetli ještě jednu kapitolu. A další. A další, dokud neusnete únavou. Od posledně jistý pokrok k lepšímu.

Trochu mínusem je až velké množství intrik, ke kterým se většina postav přiklání. Čtenář se postupně může v jejich množství ztrácet a následně něco přehlédne. Stává se to nakonec až otravné. I seznam postav se rozšiřuje a chvilku trvá, než si spojíte, o kom se tam mluví, kam jej zařadit a podobně. Zásadní postavy jsou sice zapamatovatelné, ale když se podíváte úplně dozadu, najdete tam celkem obsáhlý seznam veškerých jmen. Ne nadarmo jej tam někdo umístil. Opravdu se hodí.

Kolik matek máš ty, královno? ... Jenom jednu. Tloukla tě? Ne. Zemřela, když jsem byla ještě velmi mladá. Moc si na ni nevzpomínám. Bylo to na lovu, nebo v bitvě? Ani jedno. Onemocněla. Jako můj otec, ačkoli ona zemřela příliš brzy a on zase moc pozdě.

Konec je otevřený nové éře, která v uvozovkách nutí čtenáře co nejrychleji sáhnout po pokračování a pustit se do čtení. Z mých osobních zkušeností je ale lepší, když si čtení Pána věže a Královny ohně proložíte něčím útlým a jednodušším. Trochu si odpočinete a s větší chutí se do čtení třetí knihy vložíte.

Obálka krásně ladí s prvním i třetím dílem. Dohromady tvoří povedený celek, který jistě obohatí vaši knihovničku. Objevují se na ní motivy z příběhu, takže působí i věrohodně.

Titul doporučuji nadšencům první knihy a fantasy nadšencům. Pokud jste se čtením série nebo Pána věže ještě nezačali, určitě to napravte. Hezky propracovaný příběh, autor si se vším pohrál, aby všechno k sobě ladilo a pasovalo.

Moje hodnocení