David se dostal na Harvard. Doufá, že ho tu více ocení než na střední škole. Přesto je celkem rychle zaškatulkován k outsiderům. Jednoho dne ale potká Veroniku a všechno se mění. Je jí naprosto pohlcen, ale než mu dojde, o co tady jde, je příliš pozdě... Co vše je ochoten vykonat pro svou lásku?

Samotář je hodně o pocitech. Jde o útlý svazek. A vyšel u nakladatelství Odeon. To vše mi stačilo k tomu, abych se rozhodla knihu přečíst. Jaký je tedy můj názor?

Teddy Wayne píše hlavně o emocích - co se hlavnímu hrdinovi prožene hlavou a podobně. Řeší poměrně zásadní témata jako je pronásledování lidí (tzv. stalking), sexuální obtěžování, ale na druhou stranu také školní systém - jak funguje jinde než v ČR, v doslovu pana překladatele se dozvídáte další podrobnosti, např. jaké problémy můžou studiem na vysoké škole danému člověku vzniknout. V podstatě se toho po dějové stránce neděje moc, což nevadí, protože jde hlavně o myšlenkové pochody Davida a jeho pokusy navázat s Veronikou jakýkoli kontakt. Přesto se nemusíte bát, že jde o malý časový úsek a budete číst jen o různých filozofických a úvahových myšlenkách. Čtenáři se otevírá hrdinova mysl, která může být totožná či podobná s opravdovými lidmi.

Jak úplně jinak by se naše životy po celé roky odvíjely, kdyby se počítačový program přidělující studenty na pokoje ten den spustil jen o zlomek vteřiny později a vygeneroval by nějaké jiné náhodné číslo, takže bychom my dva nikdy neměli možnost se setkat.

Prostředí je zasazeno převážně do kampusu univerzity Harvard. Na chvilku se ocitnete i v  New Yorku. Jelikož autor chtěl poukázat na studentské poměry, blízké okolí má určitou roli. Přesto v knize najdeme "vyšší cíl". Vše je ale hezky popsáno a čtenář má jistou představu, jak to na takové škole vypadá a jak to chodí. 

Hlavní postavou je David. Velmi inteligentní mladík, který střední proplul jako šedá myška. Nejednou se stal zájmem silnějších spolužáků a vyústilo to v šikanu. Doufá, že na Harvardu se lépe uvede a jeho život se změní. Jeho sny se však nenaplní a dostává se v pomyslné hierarchii na stejnou úroveň, jako tomu bylo na předchozí škole. Je z toho poněkud zklamán, ale najde svůj světlý bod a doufá, že se všechno může ještě změnit. Tím bodem není nikdo jiný, než Veronika. Povede se mu probudit v ní stejné pocity, které cítí on k ní? Toť otázka, na kterou vám neodpovím.

Knize nemohu v podstatě nic vytknout. Hlavní hrdina trpí jistými problémy, takže k jeho chování přistupuji poněkud shovívavě. Děj nebyl natahovaný a skončil přesně tam, kde měl. V překladu se občas vyskytly nějaké ty pravopisné chyby, nešlo však o nic hrozivého.

.. a já měl v tu chvíli jasno. Možná bys to nepřiznala, možná sis to ještě ani neuvědomovala, ale taky jsi to hrála. I ty jsi byla něco jako samotářka.

Jde o stand alone román, takže děj je uzavřený. Konec není úplně překvapující, ale není nijak odfláknutý, což je jistě plusem.

Obálka je klasického vzezření od nakladatelství Odeon. Typický čárový kód a celková jednoduchost. Pěkný kousek do vaší knihovničky. Žlutá hezky vynikne mezi černou, bílou či červenou.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří hledají něco psychologického. Na čtení je třeba mít náladu, takže jestli vás čtení moc nezaujme, dejte tomu čas. Jistě to za to bude stát. Samotář je jistě i pro věrné čtenáře titulů vycházejících v Odeonu.