Hodnocení

První díl, Diabolik, se mi fakticky moc líbil. Byla to jedna velká originální jízda, kterou jsem si moc užila. Když vyšlo pokračování a dostaly se ke mně první názory, probudily se ve mně jisté obavy, jestli bude Krvavé impérium stejně dobré nebo lepší, než Diabolik. Nakonec zvítězila zvědavost a já si knihu pořídila a přečetla. Co na ni tedy říkám?

Mno... Jak začít... Autorka si od prvního dílu drží nastavenou laťku co se stylu psaní týče. Což je pozitivní. Nebo ne? Na druhou stranu totiž není vidět žádný krok dopředu, autorka hodně sází na prvky, které do knihy vsadila - akce, intriky, lži, spoléhá se i na svůj svět a komplikované tahy jednotlivých postav. Bohužel je toho už opravdu moc. Je to drsné. Skvěle napsané. Na čtenáře je toho ale fakt hodně. Všechny výše zmíněné věci jsou zamotané v sobě navzájem, že není tolik možnost si čtení v klidu užít. Ano, je to akční sci-fi, ale i tady by měl mít člověk možnost chvilku vypnout, třeba nad podrobnějším vysvětlením proč co nebo třeba jak se nějaká událost stala. Zní to hodně kriticky? Ano, a nedivím se.

Opět jsme vtaženi do vesmíru, kde máme možnost s hlavními hrdiny prožívat jejich dobrodružství. A věřte, že příběh se neodehrává pouze na jednom místě. Neustále se někam létá. Kam? Jak to na nových místech pořádně funguje? Nemám ani páru. Všechno je v moc rychlém sledu a ničemu není věnováno dost pozornosti. Ale což. I napůl dokončená myšlenka se počítá. Podle autorky. Tohle mne zamrzelo na díle asi nejvíc - nedokončené myšlenky a světy, které jsou tady zmíněny.

Anotace je trošičku nic neříkající - máme tu totiž hned několik hlavních postav (jde to vůbec rozeznat v tom nepřeberném množství jmen?). Abych ale něco neprozradila, budu se věnovat pouze dvojici Nemesis a Tyrusovi.
V první půlce se mi vztah mezi nimi moc líbil. I když možná působil zvláštně, líbil se mi. Ale ten zbytek... Hah. Podtrženo, sečteno - jsme v podstatě zase na začátku. Tady to bylo jedno velké fiasko. Na druhou stranu jde o naprostý zvrat všeho, co si do teď čtenář vybudoval - veškeré teorie, kam by příběh mohl směřovat a podobně. Obrovský boom, který nevím, jestli je pozitivního nebo opačného charakteru.
Z Nemesis se stala tak trochu měkota, která by pro svou lásku udělala naprosto všechno. Možná si za celý výsledek událostí může sama, ale kdo ví.
Na stranu druhou Tyrus zůstává tím tajemným mužem, u kterého nevíte, co udělá příště. A když něco udělá, nevíte, jestli je v tom dobrý úmysl nebo jen sprostý úskok či nějaké hraní na city. Ať už s touto hrou začal s dobrými či špatnými úmysly, závěr je hodně zajímavý. A já potřebuju další díl.

Velkou nevýhodou Krvavého impéria je extrémnost. Ať už v příběhu (čemuž jsem věnovala dost prostoru v odstavcích výše), tak v hodnocení čtenářů. Buď je to naprosto dostane nebo tuhle knihu nenávidí. A nic mezi tím. Nenašla jsem snad žádnou průměrnou recenzi, a to jsem se fakticky snažila.

Obálka je ale povedená, moc se sice k prvnímu dílu nehodí, někdo si s ní dal práci. Navíc modrých knih není nikdy dost.

Popravdě nevím, komu bych Krvavé impérium měla doporučit. Prostě si to přečtěte a uvidíte, do jaké skupiny lidí se budete řadit. I když se to nezdá, kniha se mi poměrně líbila, i když dost věcí mi vadilo. Hodnotím průměrně a doufám, že poslední díl bude o dost lepší, co se prvků a dokončení myšlenek týče.

Moje hodnocení