Hezký den knihomolové,

je zvláštní pocit psát, že rok 2018 skončil a vystřídal ho další. Čas však zastavit nelze a my všichni se s tím musíme srovnat. Já osobně těch dvanáct měsíců hodnotím jako nejlepších v mém dosavadním životě - a to jak v knižním, tak tom osobním životě.

První knihou je jistojistě Šest vran od Leigh Bardugo. Sice ji vydali už dřív, ale já se do ní pustila "až" na začátku ledna.
Naprosto jsem podlehla světu i postavám, které autorka vytvořila. Úžasný příběh, kde nikdo v sobě nemá jen dobro nebo jen zlo. Fantasy, která mne jednoduše dostala. Druhou knihou je samozřejmě Prohnilé město. Pokračování bylo snad ještě lepší. V podstatě ani nevím, co bych k tomu měla napsat. Tohle si jednoduše přečtěte (a jedničku taky, prosím!). U L. B. ještě ale nekončím, protože se mi moc líbila povídková kniha Trnitá řeč. Je úžasně zpracovaná a pohádky jsou moc pěkné - ani nemusíte znát předchozí tituly od autorky (i když je lepší, když máte přečtené alespoň něco).



Naslouchač od Petry Stehlíkové - hodně dlouho se o téhle knize mluvilo (a stále mluví) a to hlavně ze dvou důvodů. Protože je to super dystopické fantasy, které je radost číst a potom, že něco takového dokázala napsat česká autorka (o tomhle určitě chci napsat samostatný článek). Vyšlo už i pokračování, které se ke mně zatím nedostalo - čekám na paperback, který vyjde v lednu (myslím, že 7. 1.). Jak bych popsala tenhle skvost jedním slovem? - Dokonalost.


Nemohla jsem nezmínit knihy od S. J. Kincaid - Diabolika a Krvavé impérium. Letos na podzim se můžeme těšit na konečný třetí díl a pro mne jde o jednu z nejočekávanějších knih. A důvod? Příběh je originální, intriky kam se čtenář podívá a úžasný styl psaní. Sice se tahle série řadí do žánru YA sci-fi, já bych byla u řazení trochu striktnější. Pro mladší čtenáře to úplně není (i když každý je jiný a každému se líbí něco jiného) - krev teče ve velkém a autorka se nebojí zajít do těch nejmenších detailů. Pro mě to je už "pouhopouhé" sci-fi.


S českými autory jsem ještě úplně neskončila - mám tu ještě schovaný Projekt Kronos od Pavla Bareše. Každý čtenář za svůj život přečte nějakou knihu, kterou opěvuje a všude ji doporučuje a propaguje. Pro mě je takovou knihou právě PK. Ten příběh, prostředí, postavy... Prosím, přečtěte si to. Děkuju. Fakt moc. Protože tohle jednoduše potřebujete.


Na sklonku roku jsem četla i Kletbu vítězů od Marie Rutkovski. Původně jsem si knížku přečíst ani nechtěla, ale obálka mě přesvědčila (ano, i já si občas přečtu knihu podle obálky). Navíc mě přesvědčil fakt, že letos vyjdou i zbylé dva díly (na jaře a na podzim). I když jsem knihu nehodnotila plným počtem hvězdiček, usoudila jsem, že jde o knihu, která by vám neměla uniknout. Styl, jakým autorka píše, je možná průměrný, ale skvěle si dokázala poradit s poměrně těžkým úkolem, který na sebe uvalila (přečtěte si můj článek, kde jsem se o tom více rozepsala). Díky tomu může být Kletba vítězů mezi těmito deseti knihami.


Miluju Alenku v říši divů a nemohl mi uniknout takový prequell a retelling zároveň. Marissa Meyer vytvořila takový milý a krásný příběh o srdcové královně a proč se stala takovou, jak ji známe. Všechny postavy mi byly sympatické (a hlavně Kloboučník). Jen ten konec... Trochu uspěchaný a trošičku nelogický. To ale vem čert.