V Brigantsku se princezna Catherine připravuje na politické manželství bez kapky lásky, které pro ni chystá její krutý a ambiciózní otec. V Calidoru touží zhrzený sluha March po pomstě knížeti, který zradil jeho lid. V Pitorii cestuje lehkomyslný Edyon od města k městu a krade přitom jednu cetku za druhou, jen pro ten závratný pocit. A na pusté Severní planině při lovu démonů utíká třináctiletá Tash o holý život. Každý je jiný, a přesto je něco spojuje. Všem osud rozdal karty, se kterými hrát nechtějí, a oni z nich musí dostat to nejlepší.

Všechno se mění. Spojenectví se přelévají a rozpadají, staré jistoty tříští a životy našich hrdinů i všech kolem nich se obrací naruby.

Když zpětně popřemýšlím, nemůžu vlastně najít ten zásadní důvod, proč jsem si Zloděje dýmu šla pořídit. Možná jsem se prostě jen nechala unést díky té obálce. A ořízce. Hah. Nebudu lhát - knihu si občas vyberu podle obálky a jak se mi líbí celková úprava. 

Abych tedy odpověděla na otázku v názvu článku - ne, tohle nemá s Šesti vranami nic společného a ani k tomu nemá nijak blízko. Aspoň dle mého názoru. Dostanete příběh, kde máme pět hlavních hrdinů, které na začátku vlastně nic nespojuje. Sled určitých událostí je ale jistým způsobem stmelí a budou muset důsledkům čelit společně. O tom ale někdy později. Musím říct, že po dočtení ve mne evokuje pocit rozpolcení. První polovina knihy byla nudná. Nezáživné popisy, nic moc se nedělo. Celkově hodně pomalý rozjezd. Ale potom... To byla teprve jízda! Od takové dvou sté stránky se vám dostane obrovský převrat - příběh se dostává do určitého tempa, události dostávají spád a už nemůžete přestat číst. Nestačím se divit, že tuhle knihu napsala jedna a ta samá autorka.

Dostáváte se do naprosto nového světa, který je rozdělen na šest území. Příběh se ale naštěstí odehrává jen na některých z nich. Prostředí jako takové moc velkou roli v knize nemělo, přesto asi nejzajímavější mi přišla právě Severní planina. Tam žijí právě démoni, ze kterých lovci démonů získávají dým. Jde o velmi nehostinnou krajinu, kde je zima. I když je tato část země lidem oficiálně nepřístupná, někteří odvážlivci se tam vypraví pro svou kořist. Takže jak říkám - tohle bylo za mě asi nej. A nebojte se, nejde o žádné spoilery. :-)

Hlavních postav, jak jsem již zmínila, je tu více. Za mě nejvýraznější postavou byla nezpochybně Catherine, která se svými životními kartami poprala naprosto skvěle a dokázala z nich dostat to nejlepší ve svůj prospěch. Má svou hlavu a umí ji použít, uvědomuje si své nedostatky. Jedna holčina, se kterou jsem se o knize bavila, mi napsala, že se jí Cath nezdá. Má velké řeči, ale nic pro jejich naplnění neudělá, jednoduše někoho pošle a je vyřešeno. Na jednu stranu ano. Ale na tu druhou? Pokud knihu přečtete, tak se dozvíte, že všechny tyto věci souvisí ve velkém prostoru toho světa a jeden člověk (navíc v jejím postavení) není schopen je změnit. A navíc. Je to princezna. A je to jen kniha.
Další ženskou hrdinkou je třináctiletá Tash, která se živí lovem démonů. Dle mého názoru jde o jeden z těch charakterů, které rozjedou vlastní velkou zápletku v pokračování. Ve Zlodějích dýmu se v její lince zase tak nic moc převratného nestalo (jen to au na konci, které s ní tak trochu nesouvisí). Neskutečně jsem se pobavila nad její menší úchylkou - boty. Myslím, že by za nějaké pěkné polobotky dala i ten poslední kousek jídla.
Další postavy ve mne nějaký zájem nevzbudily. Jedním z nich je i dospívající mladík jménem March. Jako malý kluk přišel o rodiče i bratra, naštěstí se jej ujal šlechtic, u kterého vyrůstá dodnes. Za jeho dobrou vůli mu slouží a má se celkem dobře. Dokud nepotká člověka, který znal jeho rodinu. Postaví se proti svému pánovi a rozhodne se jej svrhnout.
A takhle potká Edyona, lehkomyslného zlodějíčka, který se své závislosti nemůže za nic zbavit. Ani Edyon mi neučaroval, ale ani mi nějakým způsobem nevadil. Nemám proto ani co bych o něm řekla. Snad jen to, že tenhle mladík se dostane velmi rychle do problémů a jen tak se z nich nedostane.
A poslední člen téhle pětky? Tak na toho si budete muset počkat do třetí kapitoly. Jistě vám ale dojde dřív, kdo by to asi mohl být.

Pokud sledujete mé stories na Instagramu, tak víte, jak jsem trpěla posledních cca dvacet stránek před koncem. Nechci nic vysvětlovat ani spoilerovat, takže klidně čtěte dál. Neříkám, že mě to pořádně nenaštvalo. Naštvalo. A teda opravdu moc. Přesto se chystám na pokračování, které je zatím v nedohlednu.

Obálka je naprostým skvostem a jednoduše Zloděje dýmu potřebujete už jen kvůli ní. Navíc ta ořízka?! DO-KO-NA-LOST. Takže tak.

Zloděje bych doporučila jak mladším, tak i starším čtenářům. Silnou stránkou jsou určitě dialogy a kniha obsahuje skvělé myšlenky, které autorka dále rozvíjí. Navíc jde o super oddechovku, která  má celkem pomalý rozjezd (ehm, celá první polovina knihy). Pak se ale jen tak neodtrhnete, to vám zaručuji! :-)

Moje hodnocení