Tady už se názory můžou lišit - někomu se dobře čte z papírové verze, někomu z té elektronické. Mně osobně nevadí ani jedna varianta a spíš záleží, v jakém prostředí se nacházím a pokud je kniha navíc opravdu dobrá, mám příjemný zážitek ze čtení v obou případech (a také naopak). Mám ráda papír, jeho vůni, když si můžu ke čtení uvařit čaj a zapálit svíčku, když to ale nejde, musím si vystačit se čtečkou v autobuse nebo na nějakém rušném místě. Pravda, zní to poněkud odlišně, přesto zážitek ze čtení je stejný a ve finále mám knihu rychleji přečtenou, protože nemusím čekat do večera, kdy si vytvořím tu správnou atmosféru (a to se vyplatí, Horste).

Každý to má ale jinak, někdo e-knihy prostě nemůže číst a raději si jde knihu koupit do knihkupectví, někdo na ně zase nedá dopustit a v jeho fyzické knihovně je jen pár titulů.

1:2 pro e-knihu.

V tomhle si ani jedna verze nemá co vyčítat - chyby jsou totožné a je tedy jedno, jakou verzi Legie si pořídíte, protože o ně stejně nebudete ochuzeni. Trochu mě překvapilo kolik se jich tam objevilo. Převážně jde spíše o překlepy typu špatně zvolená předložka, prohozená písmena a podobně. 

Stále 1:2 pro e-knihu.

Pokud vám to nevadí, můžete psát do papírových knih. Spousta čtenářů k tomu ale nemá kladný vztah (i když psaní do knih se stává poslední dobou novým trendem). Možným řešením jsou právě e-knihy - můžete si označit vámi vybraný text, vložit si k němu poznámku a třeba ho rovnou sdílet na sociálních sítích (i to některé čtečky již umí). U čteček značky Kindle jste propojeni s portálem goodreads a stačí pár kliknutí a napsat svůj krátký názor k dané knize (nevím, jak je to u ostatních). U Legie plamenů jsem sice až tolik poznámek neměla, ale pár pasáží vybarvených mám. Na takové věci si ale moc nepotrpím.

1,5:3, protože obě verze přeci jen mají nějaké možnosti v tomto směru (a stále vede čtečka).

Existuje spoustu dalších aspektů, podle kterých lze dále porovnávat, vypíchla jsem pouze některé z nich.

Závěrem chci dodat, že jak papírová kniha, tak elektronická kniha má své klady i zápory. Tímto článkem nechci říct, že jedno nebo druhé je špatné a všichni máte číst jen z hmotné knihy nebo ze čtečky a podobně. Je to jen můj pohled na věc.

I když se jedná o druhý díl, vyvarovala jsem se spoilerů a číst můžete v klidu až do konce.

Kdybych měla shrnout svoje pocity do jedné věty, bylo by to něco jako: "Tohle bylo lepší než jednička, ale... ." Těmi ale se dneska budu zabývat. (Asi se tu bude hodně objevovat slovo kdyby, takže se za to dopředu omlouvám.)

Kdyby ten příběh napsal někdo jiný, ani bych ho nedočetla. Anthony Ryan píše opravdu dobře akční scény, momenty, kdy jde hlavním postavám o život, zdlouhavé pasáže o ničem - a ty mi vadily ze všeho nejvíce. Některé informace byly opravdu důležité, popsat všechny pocity postav je taky důležité, aby to celku dodávalo trochu důvěryhodnosti, ale všeho s mírou. Je pravda, že se daly číst, ale otázkou je - opravdu tam musely být?

Příběh byl sám o sobě dobrým, hodně mě bavil, ale kdyby byl o 150 stran kratší, určitě by mu to neuškodilo. Spíš se tím podpoří dynamika a čtenář by snáze udržel pozornost a více by ho vývoj bavil.

Určitě plusové body za pomalejší rozjezd a malé objasnění přímo v příběhu kdo je kdo, což pomůže lidem jako já (Oheň probuzení jsem četla tak rok a půl zpět). Navíc na posledních stranách najdete přehled všech postav a jejich krátkou charakteristiku.

Postavy byly fajn a člověk si k nim vytvoří citové pouto, všechny se potýkali jak s osobními problémy, tak s problémy "vyššího dobra" nebo-li přežití lidstva a občas se tyhle dvě strany střetly. Pro mě další velký dobrý.

Hodně se mi líbil fakt, že v rámci dvou knih autor stupňuje napětí a po dočtení Legie budete hned chtít pokračování. Tohle mi chybělo u jeho první série (Stín krkavce), která začala velmi slibně, ale postupně úroveň klesala.

Moje hodnocení

Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu hodnotit. Svým způsobem byla opravdu lepší než Oheň probuzení, přesto některé věci nejde přehlédnout. Nakonec knize dám o půl hvězdy více, i přes některé negativní věci.