Už delší dobu jsem si chtěla přečíst zase něco od českého autora a už od vydání Organické oprátky jsem tak nějak věděla, že tohle si chci přečíst. Dokopal mě k tomu článek v Pevnosti, kde měl autor zveřejněn rozhovor a bylo rozhodnuto. Moc bych chtěla poděkovat Palmknihám za laskavé poskytnutí knihy k recenzi.

Co říct na začátek - je to prostě steampunková jízda od začátku do konce. A když jsme u těch prvních stránek, tak ty budou chvíli dělat neplechu. Ze začátku jsem vůbec netušila, co se děje - autor vás doslova hodí do vody a plavte si. Naštěstí tak po deseti až dvaceti stranách si zvyknete na tempo i hlavního hrdinu (spíš jenom možná). K postavám se rozepíšu až později, bude to kapitola sama o sobě. Navíc mohla být anotace trochu víc tajemnější. Po dočtení knihy mi přijde, že odhaluje trochu víc, než by měla - proto jsem vám ji chytře dala až na konec článku.

Kovbojka s příchutí strojů

Rust - zabíjející mašina a zrzka, která měla tu smůlu a potkala ho

V podstatě to tak doopravdy je, ale pouze na začátku. Tahle dvojka se velmi rychle spřátelí a začne to mezi nimi trochu vřít (něco jako láska). Od první strany, kdy se poznají je vidět, že si prostě sedli - stejný smysl pro humor, trochu krušná minulost, která je v podstatě také stmeluje a pár dalších aspektů. Ovšem tady už nacházím pár nedostatků, které se nedají přehlédnout a jít bez povšimnutí k dalšímu bodu.

Jak jsem zmínila výše, jako čtenáři máme možnost se podívat do minulosti postav - co mají zhruba za sebou, co je tak nějak tvarovalo (proč se chovají tak, jak se momentálně chovají atd). Trošku to ale stagnuje v přítomnosti. Všechno, co řeknou, jsou takový ty děsně cool hlášky, které máte chuť si zalepíkovat, smějete se jim, ale to je tak nějak všechno (mimochodem ty vás pak začnou už trochu vytáčet). V polovině knihy se zarazíte a zjistíte, že postavy nemají žádný vývoj dopředu a "stojí na místě". Tak, jak jste je potkali na začátku, tak je na konci opustíte (neberu v potaz "romantickou" linku). Ovšem co můžu fakt pochválit, je kontrast prostředí (začíná být dusno, přichází nějaká změna) vs nálada mezi Rustem a zrzkou (trochu odlehčující).

Co ta poslední část?

Do konce druhé části jsem byla maximálně spokojená a vypadalo to, že knize dám dokonce plný počet. I když se autor vezl na vtipných hláškách, které měly celý příběh utáhnout. I přes tenhle drobný nedostatek jsem byla odhodlaná tomu dát tohle hodnocení. Dokud nepřišla třetí část. Nikdy jsem nečetla knihu, kde byl tak hrozný konec (bavíme se tedy o nějakých šedesáti stranách). Nic tak zmateného jsem snad nikdy nečetla. Poslední část jsem dala celkem dvakrát a stále nechápu, jak se některé události vůbec staly, proč se staly a co to mělo jako znamenat. Přišlo mi, že posledních šedesát stran napsal někdo úplně jiný, kdo neměl o příběhu moc informací. Takže pardon, ale takhle fakt ne.

Závěr

A co lepíky/poznámky do knihy?

Anotace