Bookish journey

Originální název: The Seven Torments of Amy and Craig

Anotace

V tu chvíli, kdy jsem si vybírala z nabídky recenzních výtisků, mi tohle prostě sedlo do nálady. Přesto jsem nečekala vůbec nic dobrého. Všichni zhruba víte, jak to mám s romány pro ženy a YA contemporary, takže jsem se bála, jak tohle autor pojal. Přesto musím říct, že jsem byla příjemně překvapená a můj první dojem tentokrát nebyl tak úplně správný. Proč?

Samozřejmě to má taky důvod. SRAaC se odehrává ve Wisconsinu, kde je většinou docela kosa a při čtení mi byla nejednou zima už jen z těch popisů. No a já si tu deku opravdu vzala. V červnu. Už chápete? 

Jinak prostředí nehraje v příběhu velkou roli. Možná lehce ovlivňuje budoucnost postav, protože chtějí odejít na vysokou někam za teplem (a daleko od rodičů). Mimochodem sníh taky hezky dotváří atmosféru a prostě budete mít potřebu si uvařit čaj a zachumlat se do deky.

Ani nevíte, jak jsem byla za tohle ráda. Většina autorů knih pro mladé dospělé ukazují špatné vztahy v dobrém světle - jednoduše řečeno jim to takto přijde v pořádku a naprosto běžné, což opravdu není. Sedm rozchodů Amy a Craiga možná podle názvu zní, že bude něco takového obsahovat plus spousta klišé, ale ne. Tuhle knihu bych mohla dát s klidným svědomím dospívajícímu dítěti. Žádné toxické vztahy a normální postavy. Díky za to. :)

První problém je spíše na subjektivní úrovni než na té objektivní, přesto bych ho chtěla zmínit. Vadil mi prolog, protože možná zkazil celou pointu příběhu, se kterou bych byla jinak spokojená. Možná se měl objevit v upravené verzi jako epilog. Opravdu nevím, ale prostě mi vadí a doporučuji ho spíše vynechat a přečíst až po dočtení (chápu, možná to bude těžké to vydržet).

Bohužel jsem nepochopila, proč kniha začíná třetím rozchodem, když se potom naváže prvním a po několika stranách se autor vrací chronologicky ke čtvrtému, pátému,... Pokud to někdo ví, budu moc ráda, když mi napíšeš do komentářů - opravdu bych to chtěla vědět a pochopit záměr, který mi unikl. 

Jsem opravdu ráda za to, že u nás vychází pomalu a postupně čím dál víc knih pro mladé dospělé s normálními vztahy. I když jsou Amy a Craig, spolu s dalšími vedlejšími postavami,většinou puberťáci. Nebála bych se tuhle knihu dát dospívajícím dětem, protože jim ukáže trochu té reality bez růžových brýlí a těžká témata. Dospělý člověk u ní může trochu vypnout, i když také on dostane pár podnětů k přemýšlení. 

Originální název: Elantris

Autor: Brandon Sanderson

Žánr: fantasy

Nakladatelství: Talpress

Počet stran: 624

Série: -

Elantris bývala výstavním městem s nádhernými paláci, jejichž vysoké věže zářily do daleka. Obyvateli tohoto města bývaly bytosti, o nichž se v sousedních sídlech věřilo, že jsou bohy. Krom fascinujícího vzhledu to byly i jejich magické schopnosti, pro něž je vyhledávali lidé z blízkého i dalekého okolí Arelonu. Vše bylo nádherné až do chvíle, kdy město zasáhl Reod - kletba, která zničila všechnu nádheru i kouzlo, pokryla místo páchnoucím slizem a z obyvatel udělala bytosti ani mrtvé ani živé... Čtenář je udržován v napětí až do samého závěru a teprve až v poslední kapitole dojde k očekávanému odkrytí tajemství prokletého města. Elantris je nádhernou fantasy pohádkou plnou napětí, záhad, duchovních hodnot a lásky.

Tvorbu Brandona Sandersona mám moc ráda a dala jsem si za cíl, že jednou prostě přečtu všechno, co tento autor vydal. Samozřejmě nešlo vynechat Elantris, což je jeho prvotina, která spadá do žánru YA fantasy. Už to asi musí člověka trochu varovat - tahle kniha se mu za mě tolik nepovedla. Každý ale někde začíná a třeba Mistborn stále patří mezi mé nejoblíbenější série vůbec. Takže jdeme rovnou na pocity.

Určitě nejzajímavější je sledovat kontrast Elantris, už deset let mrtvé město, a Kae, nynější hlavní město říše. Bohužel - to je ze světa všechno, takže alespoň se dozvíte to nejzajímavější. Mám spoustu nezodpovězených otázek - hlavně co se týče Elantris. Na jakém principu tu funguje "magický" systém? Proč město při jeho pádu bylo pokryto zrovna páchnoucím slizem? A mnoho dalších, které by vám jen vyspoilerovaly spoustu informací, které se dovíte v průběhu čtení.

No a samozřejmě nedokážu přesně říct, co. Osobně jsem měla největší problém s postavami od začátku až do konce. Od kdy se ve středověku (všechno tomu naznačuje, že jde o středověk) dohaduje otec - král se svojí dcerou - korunní princeznou? Neberte mě špatně, mám ráda silné ženské postavy, které dokáží odporovat systému, mužům a podobně, ale tohle mi přišlo trochu mimo. 

Jediný charakter, který si mne dokázal trochu získat, byl Hrathen, protože nebyl černobílý. Měl v sobě dobré i to špatné, což se o ostatních postavách říct nedá. Každá z nich totiž prezentuje maximálně dvě vlastnosti nebo je tam vložena za účelem udělat něco, aby se mohl děj poměrně logicky posunout dál. 

Nejzajímavější na téhle knize bylo pozorovat střet politiky s náboženstvím. Intriky, politikaření, různé úskoky - to já prostě můžu a tady to byl ten největší tahoun příběhu. Už na začátku se dozvídáte veškeré důležité informace - jaká náboženství tu mají, různé problémy, které s tím souvisí, kdo má největší politickou/obchodní moc či jak na tom je samotná země. Je fajn, když to pro jednou víte už od prvních kapitol.

Neměla jsem od knihy příliš velká očekávání, zvlášť po čtvrtém Mistbornu, přesto jsem myslela, že to bude lepší. Že dostanu odpovědi na své otázky. Že to všechno do sebe po dočtení zapadne a já budu vědět. No, spíš jsem jen zmatená a lehce zklamaná (protože Sanderson). Četla jsem lepší, přesto mě titul neurazil a pokud chcete zkusit něco trochu jiného, možná bude tohle ta pravá volba.

Autor: Petra Soukupová

Žánr: pro děti a mládež

Nakladatelství: Host

Počet stran: 216

Série: -

Mila, Petr, Katka a Franta jsou divní. Nebo si to o nich aspoň ostatní myslí.

Desetiletá Mila má ráda zvířata — zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat.

Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy. Vlastně ne tmy, ale toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny.

Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá a ošklivá. Bojí se mluvit s lidmi a šťastná je jenom tehdy, když si čte.

Franta má nemocné nohy a musí chodit o berlích. Je naštvaný na své postižení a bývá na lidi zlý. Baví se natáčením videí na YouTube, hlavně takových, v nichž provokuje ostatní.

Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé, spíš divné děti, co spolu tráví čas. Pak ale společně naplánují útěk z domova a zažijí něco, na co se nezapomíná.

Pustila jsem se do audio podoby na doporučení kamarádky a moc jí tímto děkuji, že mi ji doporučila. Asi bych se ke Klubu jinak nedostala a minula by mě, což by byla takto zpětně velká škoda. Taky mám pocit, že kdybych knihu četla klasicky z papíru, neměla by takové kouzlo. Některé věci je prostě lepší poslouchat a tuhle audio doporučuji všemi deseti. Je vhodná i pro ty, kteří této formě čtení moc neholdují, ale přesto by tomu chtěli dát šanci - především je relativně krátká a já ji zhltla za jediný den. 

Mnohdy to dospělým ani nedojde, ale do určité míry se děti potýkají s různými problémy, které je ale můžou ovlivnit do konce života. A mnohdy o tom ani neví. Začíná se to řešit čím dál více a Petra Soukupová tomu významně pomohla. Klub divných dětí vlastně není o divných dětech, jen prostě nezapadají mezi většinu a schytávají to od nich. Přemýšlí nad věcmi, na které je možná ještě čas. Přesto se tito "outsideři" mezi dětmi najdou a stanou se dobrými přáteli, kteří se rozhodnou pro velký krok, který jim vlastně změní život. 

Je vlastně neuvěřitelné, jak autenticky hlavní postavy působí. Autorka si moc hezky pohrála s tím, jak vůbec děti přemýšlejí a jejich psychikou. Ještě o několik levelů celkový dojem vylepšila audio verze, protože všichni ji namluvili naprosto skvěle. To, jak vkládali do charakterů nechápavost, nevěřícnost či rozhořčení, bylo úžasné a já prostě nemohla přestat poslouchat (den před didaktickým testem z českého jazyka, ehm). 

Vím, moc jsem tu toho nesdělila. Klub divných dětí mi po měsíci stále vězí v hlavě a stojím si za tím, že by si je měl poslechnout/přečíst každý. Doporučuji jak mladším, tak starším čtenářům, protože každý si z toho odnese něco. Ujištění, že není divný nebo pochopení pro děti, které nezapadají do kolektivu. Velmi brzy se k poslechu vrátím, což už samo o sobě něco znamená (já a čtení/poslouchání knih podruhé nejsme moc kamarádi). 

Název: Lži Lockeho Lamory

Camorr, město plné kanálů, dlážděných uliček, mostů, průchodů, paláců a chatrčí, bohatství i chudoby. A tam, kde jsou bohatí, bývají i lidé, kteří je o jejich majetek hodlají připravit. Mezi spodinou se šíří zvěsti o Trnovi, neporazitelném šermíři, mistrném zloději, duchovi, jenž prochází stěnami. Mnozí ho pokládají za pověstného zastánce chudých, ostatní za pouhý mýtus. Všichni se tak trochu mýlí.

Ve skutečnosti je oním bájným Trnem, ovšem aniž by o to stál, Locke Lamora, drobný, nešťastně zamilovaný a sotva zručný s mečem. Jeho slavné skutky jsou jen vychytralými podfuky toho nejsložitějšího ražení. O pověsti, které je obestírají, se tedy rozhodně neprosil, ostatně čím méně pozornosti je jim věnováno, tím lépe. Bohaté okrádá, ale chudým nedává ze své kořisti ani co by se za nehet vešlo. Vše si nechává pouze pro sebe a svoji věrnou bandu zlodějů, pro Pány parchanty.

Společně páchají drzé a odvážné podvody, které jsou v Camorru zcela novým druhem zločinného podnikání. Starobylé město však začíná znepokojovat smrtící tajemství a hrozí, že skrytá válka rozerve městské podsvětí, jediný domov, jaký kdy Páni parchanti poznali, na krvavé kusy. Lapeni ve vražedné hře, Locke a jeho přátelé prověří v boji o holý život svoji věrnost a důvtip až po nejzazší mez…

Pokud tento žánr pravidelně vyhledáváte, určitě jste narazili i na Lži Lockeho Lamory. Ti, kdo knihu četli, tak ji většinou i doporučují dál - a je proč. Dala jsem na doporučení nejednoho člověka a svému mladšímu já moc děkuji, protože se řadí mezi nejlepší přečtené knihy tohoto roku. Jedinou velkou nevýhodou je, že kniha se nedá sehnat. Vlastně nakladatelství ani celou sérii nedovydalo (nechápu). Pokud se vám poštěstí, v češtině můžete sehnat pouze první dva díly. Goodreads mi hlásí celkem sedm knih, takže jestli o Pány parchanty přesto stojíte, můžete si je pořídit/přečíst v originále.

To je Camorr - město, ve kterém se odehrává celý příběh. Najdete tu všechno, po čem vaše srdce touží, alespoň tak na člověka působí. K dispozici máte mapu, která se nejednou hodí. (protože já a můj orientační smysl, ehm) Prostředí má poměrně důležitou roli a dostane se vám spousty popisů, které naštěstí neodrazují od čtení a ani nebudou nudit. Autor je umístil tak, aby čtenáře neručili od samotného příběhu a většinou jsou součástí nějaké akce. Nevím jak vy, ale po Kettedramu je to fajn místo, kam bych se ráda podívala.

Mně si hlavní postava získala už od prvních několika stran a já prostě věděla, že jsem beznadějně ztracený případ. Spousta lidí Lockeho přirovnává ke Kazu Breckerovi (Šest vran), protože si jsou docela podobní - jen Locke je víc drzejší a možná i okázalejší. Já bych si dovolila zmínit i Kelsiera z Mistbornu. Tihle dva toho mají společného možná o něco víc než s Kazem, protože oba mají v záloze nějaký ten plán, jsou prohnaní a oba mají svá tajemství, která se nedozvědí ani čtenáři. 

Vždy se mi tajil dech z toho, s jakou lehkostí dokáže lhát (důležitým) lidem do očí. Ani se nepozastavil nad tím, když mu někdo položil otázku, na kterou se prostě nemohl připravit. Nemohla jsem si pomoct a smála se nahlas, když si ze šlechty dělal dobrý den. (což bylo dost často) No a když někdo prokoukl jeho lest, byl už dávno pryč - a většinou o dost bohatší. Jeho plány jsou prostě nadčasové a já se nemůžu dočkat dalšího dílu.  

Pokud se do Lží Lockeho Lamory pustíte, věřím, že vás nezklame. Co se týče mě, řadím titul mezi jeden z nejlepších přečtených v tomto roce, možná i mezi ty vůbec nejlepší. Nejednou se budete smát, budete se chtít pomstít a budete chtít udělat ještě horší věci, než se tu staly. Skvělá jízda, kterou budu mít v paměti ještě hodně dlouho.