Bookish journey

Co mě nezabije, ať se začne bát. Druhý díl fantasy série Nikdynoc.

Mia se stala Čepelí Rudé církve, avšak kvůli vyřizování krvavých záležitostí má k zabití konzula Scaevy a kardinála Duoma pořád daleko. Když zjistí, že se oba osobně zúčastní velkých her v Božím hrobě, neváhá a stane se členkou gladiátorských kolegií, aby mohla využít příležitosti a skoncovat s nimi. Mezi zdmi kolegia se rodí spiknutí a počet mrtvých narůstá. Mia navíc odhaluje tajemství, které by mohlo změnit celý její svět.

Novinky ze světa

Známé tváře i nováčci

Závěrem

Moje hodnocení: 4/5

Ještě žádný chlapec u Inspekce nepropadl. J studuje na škole skryté hluboko v lesích, daleko od zbytku světa. Je jedním z pouhých šestadvaceti studentů – a všichni do jednoho považují záhadného zakladatele školy za svého otce. J-ovi spolužáci jsou jedinou rodinou, kterou kdy měl. Díky náročnému studiu se z chlapců mají stát géniové v oblasti umění, vědy a sportu a život ve škole je všechno, co znají – i všechno, co smějí poznat.

J má však podezření, že tam venku, daleko za jehličnatými stromy, je něco, co před nimi zakladatel tají, a tak začne pokládat otázky. Jaký je skutečný význam tohoto místa? Proč nemohou studenti odejít? A jaká tajemství před nimi otec skrývá? 

Na druhé straně lesa, ve škole velmi podobné té jeho, se mezitím dívka jménem K ptá na totéž. J nikdy neviděl žádné děvče, stejně jako K nikdy neviděla chlapce. K a J se pustí do vyšetřování tajemství svých podivných škol a zároveň objeví i něco mnohem záhadnějšího: jeden druhého.

Anotace mě hodně nalákala a zaujala. Zní to trochu jako Labyrint, který se mi dost líbil a chtěla jsem číst něco podobného. Dostanete děj podobný první knize této známé série, bohužel až moc. 

Jak už víte, máme tu les a dvě totožné věže, sad se stromy. Mno, a to je všechno, co nám autor prozradil. V průběhu se dozvíte, že všechno tohle se nachází někde na severu, v Kanadě. Vím, že prostředí je to poslední, co by tu mělo hrát roli, ale nemáte ani pocit, že tam jste s těmi postavami.

Určitě největší progress udělaly děti. Na začátku byl patrný velký vliv rádoby rodičů, který postupně slábl, jak si uvědomovaly krutou pravdu. Postupně si hlavní dětské postavy začaly klást správné otázky a jejich vnitřní souboj je velmi hezky vykreslený, i když to vidíte trochu jako z vlaku.

Plus jsou určitě pohledy "rodičů", které se postupně stávají dost psycho. Ani jeden z nich není dvakrát v pořádku, je vidět, že se k sobě hodí. Zároveň s touhle dvojkou mám problém - chybělo mi zdůvodnění, proč to celé vlastně dělají, co z toho budou mít. Bohužel mi ty dvě krátké kapitoly, kdy nám autor "vysvětluje" tu trošku, nestačily. Samotný důvod je zmíněný ve třech větách - to nám má stačit? 

Velký potenciál měla i vedlejší dějová linka, která mohla být skvělá. Mohla být. V závěru ale neměla jinou funkci, než aby pomohla nějak příběh uzavřít. Chyběly mi detaily, které tu prostě nikde nebyly (krom postav a jejich pocitů). Na to, že má kniha skoro 450 stran, mi přišlo, že nám autor vlastně nic důležitého a nového neřekl. 

Neměli inspektoři poznat, že J přečetl víc, než řekl? Neměl to poznat T.A.T.A.? Co znamená výraz úplně prohnilý, pokud to nepoznali?

I když jsem tu mluvila převážně o těch mínusech, nebylo to tak špatné. Občas tam byly světlé chvilky a autor ukázal, že na velmi dobrou knihu má. Inspekce toho ale bohužel není důkazem. Nejednou mi připadalo, že čtu jen hrubou konstrukci příběhu, který potřebuje proškrtat pasáže, které jsou moc dlouhé a nahradit je něčím lepším - detaily, prostředí, rozepsanější a kvalitnější závěr. Ten je mimochodem dost nereálný a přišlo mi, že jsem viděla podruhé film To.

„Musíte zpochybňovat autority. Musíte důvěřovat svým instinktům. Musíte dělat přesně to, co děláte teď.“ „Co děláme právě teď?“ zeptala se B. Nancyová se zasmála. Ale K v tom smíchu slyšela hluboký zármutek. „Zpochybňujete všechno.“

Mirjem pochází z rodu lichvářů, avšak její otec ve svém řemesle zrovna nevyniká. Každému rád půjčí, ale pak si neumí říct o splátky, takže se rodina nachází na pokraji chudoby — dokud Mirjem nezakročí. Obrní se před prosbami vesničanů, vydá se vymáhat dluhy a zjistí, že je pro to jako stvořená. Když jí dědeček dá měšec stříbrňáků, přinese mu ho zpátky plný zlata.

Brzy se rozkřikne, že dokáže proměnit stříbro ve zlato. To ale přiláká pozornost krále Staryků — bytostí, které přicházejí s prvním záchvěvem zimy a prahnou po zlatě. Tím se dá do pohybu řada událostí, jimž spolu s Mirjem čelí vesnická dívka Wanda, která pro ni pracuje, protože její otec si nemůže dovolit zaplatit dluh, a šlechtična Irina, kterou chce otec provdat za mladého cara. Jenže ani car Mirnatius není tím, čím se zdá být.

... ale nebylo a já jsem z toho opravdu smutná jako už dlouho ne. Čekala jsem na překlad a těšila se na něj jako malá holka a když došlo na čtení, většinou jsem si ho užívala, přesto má V zajetí zimy dost zásadní nedostatky, které tu hodlám zmínit.

Skvělé prostředí

Postavy jako velký pilíř

Ale i královna fantasy se může utnout...

Závěrem

Moje hodnocení: 3,5/5

Hezký den knihomolové,

jelikož teď poslední dobou nemůžu tolik číst, alespoň rozvířím vodu na svém blogu nepopulárními názory. Budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů své nepopulární názory, i kdyby měl být jen jeden. :)

Hah, těch sérií by bylo. Vyberu ale Kostičas od Samanthy Shannon. Líbil se mi svět, kterému ale nebylo věnováno moc prostoru. Zápletka mě nezaujala a ani její zpracování nebylo ničím neobvyklé. Hlavní hrdinka mi lezla na mozek a její myšlení jsem moc nechápala a romantická linka? Tak ta to celé zabila. 

2. Knížka nebo série, kterou všichni nesnáší a vám se líbila. 

3. Milostný trojúhelník, kde hlavní hrdina skončil s tím, kým jste nechtěli NEBO vztah, který se vám nelíbí. 

4. Populární žánr, který skoro nečtete. 

5. Populární postava, kterou nemůžete vystát. 

6. Populární autor, který vás nebere. 

7. Populární klišé, které vás už nebaví (např. ztracená princezna, korumpovaný vládce, milostný trojúhelník). 

8. Populární série, kterou ani nechcete začít číst. 

9. Říká se, že knížka je vždycky lepší než film, ale který film nebo seriál se vám líbil víc než knížka.

Co vy a audioknihy? Sice tu už nějakou dobu jsou, ale oblíbené začaly být až relativně nedávno. Někdo je má rád, pro někoho je to rozhodné ne - proč si kupovat něco, co ani není "hmotné"? Od fyzických knih je tu trochu problém s půjčováním - řeší se tu autorská práva a ne úplně zákonné šíření. Přesto má tento formát něco do sebe - když vám sedne. Můžete se věnovat při poslechu jiným činnostem - například vaření či uklízení, ale i při cvičení nebo když se chcete jít projít. Skvěle vyplní čas v kolonách při cestě do práce nebo do školy.

Název: Šedí bastardi
Originální název: The Grey Bastards
Autor: Johnathan French
Žánr: fantasy
Nakladatelství: Host
Počet stran: 461
Série: Souzené Země, 1. díl

Anotace

Chci svého mazla. Prosím. Svět, postavy - jedno velký wau. Zbožňuji, jakým způsobem autor vytvořil přátelství mezi všemi charaktery. Je to něco neskutečného. Příběh byl fajn, dost mě do 3/4 bavil. Konec mi přišel... abych nespoilerovala, trochu mě zklamal. Postupně mě kniha ke konci jako čtenáře/posluchače ztrácela. Bylo vidět, že to skončí na ty poměry docela fajnově a možná jsem prostě čekala něco víc bastardovského a víc "cool". Šedí bastardi jsou fakt cool, ale závěr tu atmosféru lehce postrádal.

Audio můžu sto pro doporučit. Moc jsem si užila vyprávění Pavla Soukupa, který má skvělý hlas a myslím, že bastardy posunul ještě o laťku výš. Smekám.

Určitě doporučuji spíše audio, protože si Šedé bastardy užijete ještě o něco víc. Přečetla jsem celkem pět kapitol a prostě to nebylo to pravé. 

Muž a žena sdílejí postel - přitom se nikdy nepotkali

Tiffy Moorová potřebuje levné bydlení, a to rychle. Leon Twomey žije v bytě s jednou postelí, má noční směny a potřebuje peníze. Jejich přátelé si myslí, že jsou šílení, ale jde přece o dokonalé řešení: Leon přes den přebývá v bytě, zatímco Tiffy je v práci, a ona tam zase tráví čas večer a v noci. Nepotkávají se, přesto spolu začnou navazovat vztah prostřednictvím vzkazů na lístečcích, které si v bytě nechávají. Brzy se ale ukáže, že jejich uspořádání nebude tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo...

Nečekala jsem, že to bude až takhle dobrý

Za začátku mi to přišlo takové neslané nemastné - prostě úvod, seznámení s postavami, prostředím a situací. Postupně se mi titul začal opravdu zamlouvat - ukázalo se, že Tiffy umí používat mozek, je vtipná, ale občas má své chvilky. V dost věcech jsme si podobné a možná i to pomohlo faktu, že jsem si ji oblíbila velmi rychle. 

Leon se ukázal jako introvert, který pracuje v nemocnici. Trochu uzavřený a rozvážný muž, který o všem možná až moc přemýšlí. A já byla víc než spoko - nestává se tak často, že postavy v románu pro ženy umí přemýšlet a chovat se jako člověk (a ne jako prasátko). Když najdu tohle, je to poloviční vítězství - je opravdu těžké najít takovou knihu, ve které mi postavy sednou.

Autorka se nebála otevřít i jeden celkem reálný a běžný problém (#spoilerfree). Ze začátku vám to možná nepřijde, ale s dalšími a dalšími kapitolami tato mini dějová linka postupně graduje a dostává se jí čím dál více pozornosti. Zpracování je dost pěkné a řešení této komplikované situace je správné. Takhle by to mělo vypadat.

Máme tu hned několik vedlejších postav, bez kterých by to prostě nebylo ono. Díky nim je příběh vtipnější, ucelenější a navíc tu díky nim nesledujeme jen proces, jak se dva lidé postupně dávají dohromady. Sledujeme i jejich osudy, i když u některých postav jen velmi okrajově - jejich linky jsou ale odlehčující a věřím, že vás budou zajímat stejně, jako ta hlavní.

I když dostanete přesně ten konec, který očekáváte, cesta k němu je celkem spletitá. Navíc vztah mezi Tiffy a Leonem se vyvíjí pomalu a nenuceně, což působí realisticky a věřím, že si jejich příběh zamilujete. Jediná věc, která mi tak úplně nevyhovovala, byl závěr. Přišel mi uspěchaný - bylo by lepší, kdyby ho autorka více rozepsala a postavy trochu víc potrápila (žádná sexuální narážka). Celou knihu tu máme slow born příběh a rychle uzavřený konec působí přinejmenším zvláštně. Přesto Spolubydlící mohu určitě doporučit všem, kteří chtějí nějakou tu romantiku a nevadí jim větší počet stran.

Na začátek se musím zeptat - proč tahle série není víc vidět? Svět je velmi zajímavý a má originální prvky (stále chci vědět víc!), postavy jsou propracované a bavilo mě poznávat jejich minulost či jejich nynější problémy, se kterými se musí potýkat. Významným prvkem jsou samozřejmě také draci. Určitě se jich nemusíte bát - není to upravený Eragon. Draci dostávají nové rozměry - stále jsou to ale tvorové, které na tomto světě nemají obdoby a lidé je uctívají jako něco nadpřirozeného (alespoň ti, co si váží svých životů). Přesto nám je autorka ukáže i ve světle, kdy se neobejdou bez lidské pomoci... 

Čtení mi sice chvilku trvalo, ale nesmírně jsem si užívala každou stránku. Musím ale upozornit na fakt, že to asi není kniha/série pro každého. Kniha má přes 500 stran a tempo příběhu je pomalejší, někdo by postrádal kupu akce a jazyk je víc do toho uměleckého stylu. Pokud se vám líbil Snílek Neznámý nebo třeba Ve stínu hvozdu, mohlo by se vám to líbit. Rozhodně nechci nikoho odrazovat, přesto byste měli zvážit, jestli jde o pravé čtení pro vás.

Red Rising kdysi vyšlo v českém překladu, ale moc se nechytil a zbytek série se překladu už nedočkal. Opět se ptám - proč? Je to skvělá kniha a nějak nemůžu pochopit, proč neměla úspěch. Protože sci-fi tolik nejede? Protože nějaká podobnost s jinými knihami? Ale no taaaak. 

Stále si stojím za svým názorem, že jde spíš o fantasy na Marsu a nikdo se mnou nehne. Ten příběh je skvělý a i když vám to bude něco připomínat, stejně je to něčím nové a nebudete se moci odtrhnout. Hlavní protagonista si mě získal, protože jeho myšlení je praktické a má dokonce i nějaké to svědomí. Občas udělá špatné věci, ale přemýšlí o nich. Bohužel (mno, vlastně i bohudík - když to vezmu nezaujatým pohledem na věc) se jeho charakter vyvíjí a čtenář vidí jeho posun někam (o téhle části nechci mluvit, ještě to bolí).

Pokud vás děsí angličtina, nebojte se - stále se jedná o young adult literaturu a tomu odpovídá i náročnost. Přesto ale doporučuji mít pár knih v tomto cizím jazyce přečtené, protože občas tam prostě jsou slova, kterým nemusí rozumět každý.


Četli jste některou z těchto knih? Jak se vám případně líbila/y? Vyhovuje vám tento koncept článků nebo chcete spíše jeden článek = jedna kniha? Moc děkuji za vaše názory!