Bookish journey

Kronika Netesaného trůnu vrcholí třetím a posledním románem. 

Trilogie, která začala Císařovými čepelemi a pokračovala Prozřetelností ohně, dospěla k epickému závěru. Říši Annur zachvátila válka. Starodávní csestriim jsou zpět, aby dokončili svou čistku lidstva. Armády pochodují na hlavní město. Líchové, osamocené bytosti, které čerpají moc z přírody a živí tak své neobyčejné schopnosti, hrají na všechny strany, aby ovlivnili výsledek války. Vrtošiví bohové kráčejí po zemi v přestrojení za lidi a sledují své vlastní cíle. A třem císařským sourozencům v samém srdci toho všeho – Valynovi, Adare a Kadenovi – je jasné, že i kdyby přežili zkázu, jež hrozí jejich světu, stejně se jim možná nepodaří sjednotit své protichůdné představy o budoucnosti…

Možná po těch dvou knihách můžete tvrdit, že Annur trochu znáte. Myslíte si, že vás autor nemůže už ničím překvapit. Tak to je opravdu omyl. I když už jsme byli s postavami v hlavním městě, na severních pláních, na ostrově ketrallů, (...), stále je co objevovat. Ocitnete se v Intařině kopí, což je obrovská věž a slouží jako sídlo vládnoucího rodu. Kolem této stavby je řada různých tajemství a některá z nich tu budou poodhalena. V příběhu hraje důležitou roli, protože v jejích útrobách je uvězněn člověk, který má velkou cenu pro všechny bojující strany.

Postavy to rozhodně nemají jednoduché, kdekdo by jejich úděl nezvládl. Vítanou novinkou jsou další vypravěči - nejde tedy o nové postavy, ale čtenář má lepší přehled o tom, kdo kde je a s čím se musí potýkat. Bojuje se na všech frontách - ať už je to opravdový boj nebo politika. Říše se pomalu rozpadá a tři císařští potomci se snaží ji udržet pohromadě. Ohromně mě bavilo pozorovat jejich vzájemnou nedůvěru - přitom si za zády toho druhého připravovali podobné tahy - šlo jen o to, kdo svůj plán uskuteční jako první. 

Každý vypravěč se snaží něčeho dosáhnout a každý z nich má pochybnosti. Vždyť dělají skoro nemožné, v koutku duše tuší, že už nikdy nebude nic jako dřív. Čtenář je možná ještě víc skeptičtější než oni, přesto budete chtít vědět, jak to nakonec všechno dopadne, kdo to všechno přežije a kdo usedne na Netesaný trůn, který už nikdy nebude symbolizovat to, co předtím. 

Pokud jste četli předchozí knihy, určitě jste si všimli, že autor velmi rád tvořil velké zvraty typu - celou dobu šlo o kladnou postavu a teď je najednou zlý, za dalších x stran je zase klaďas a podobně. Můžu vás ujistit, že o tohle nepřijdete ani v závěrečném díle. Stále si nejsem úplně jistá, jestli to beru pozitivně nebo negativně. Na jednu stranu je to velmi dobré - čtenář do poslední chvíle nemá tušení, co se vlastně stane, na tu druhou stranu si ale nemůže vytvořit žádné teorie. Nejednou jsem byla opravdu naštvaná, protože takových zvratů se v sérii vyskytuje opravdu hodně a člověk už vlastně neví, co si má myslet. (což je zároveň dobře?)

Kniha má 640 stran, písmo patří k těm menším. Tohle není něco, co byste přečetli za dva večery. No a autor vám to moc neulehčí, protože tempo příběhu patří k těm pomalým a některé (spíš většina) pasáže jsou taky uměle natáhnuté. Odstavec sem, půl strany tam - ve výsledku to může dát i 80 (zásadních) stran. Autor v předchozích dílech sice nastavil tempo, ale to neznamená, že by nemohl trochu zrychlit a přidat trochu života do toho umírání.

Závěr mě děsil - co když to bude moc sluníčkové? Co když to prostě nebude ono? Co když to bude uspěchané? Co když, co když, co ... No, řeknu to jemně - byla jsem opravdu naštvaná. Tohle nepovažuji za konec, který si série zaslouží. Ani zdaleka. Přišlo mi, že jsem se ocitla v nějakém špatném YA, protože velké problémy s lusknutím prstu zmizely a konec zvonec. Takhle vytočená jsem dlouho nebyla. Když k tomu připočtu fakt, že mě to čtení zrovna dvakrát moc nebavilo, tak posledních třicet stran naprosto zabilo celou knihu. (Poslední smrtelné pouto je na hanbě a ještě hodně dlouho tam zůstane.)

Moc jsem se na tuhle knihu těšila a jsem opravdu zklamaná (k V zajetí zimy v porovnání s tímhle necítím žádnou lítost). Bavilo mě, jak všechny postavy už nemůžou, celý ten svět jde do kopru, beznadějnost a pocity úzkosti. I přes všechny ty drobnosti, které mi vadily, jsem se těšila na velkolepý konec. Ten se asi konal, jinak by to všichni tolik nemilovali - ale mně tohle nestačí. Nebyl to úctyhodný závěr, spíš jeho stín. (čti: fraška) Moc dobře si rozmyslím, jestli si něco od Staveleyho přečtu něco dalšího. (čti: ne)

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Fantom Printu. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit (spolu s předchozími díly) na tomto odkaze. 

Jelikož se jedná o druhý díl, článek může obsahovat spoilery z jedničky (nehlídám si to), takže pokračujte ve čtení pouze na vaše nebezpečí.

Spiknutí, které mělo zničit vládnoucí rod annurské říše, není ani zdaleka u konce. Adare poté, co odhalila identitu vraha svého otce, prchá z Paláce úsvitu. Hledá spojence, s nimiž by se mohla postavit převratu, který měl svrhnout její rodinu. Jen málokdo jí důvěřuje, avšak poté, co se jí – jak sama věří – dotkla bohyně Intarra, božská patronka říše, se k ní lidé začnou přidávat, aby jí pomohli získat zpět hlavní město. Armády se připravují na velký střet a hrozba barbarských hord přinutí rivaly sjednotit se proti společnému nepříteli. Valyn, odpadlík od nejelitnější bojové síly říše a Adarein bratr, se bez jejího vědomí spojil s útočícími kočovníky. Strašlivé volby, k nimž jsou oba přinuceni, by mohly vést k nevyhnutelné válce mezi nimi. Mezi Valynem a Adare se však ocitá jejich bratr Kaden, právoplatný dědic Netesaného trůnu, který s pomocí dvou podivných společníků pronikl do hlavního města Annuru. Jejich znalost tajné historie, která stojí za těmito událostmi, by mohla Annur zachránit, nebo také zničit.

Díky spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print jsem měla možnost si přečíst první díl, který mě hodně bavil. Dostal ode mě 4 hvězdy a bylo tak jasné, že v sérii chci pokračovat - protože dočítám série, kór ty opravdu dobré. Moc jim tedy děkuji za poskytnutí knihy k recenzi (a omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ups).

Měl to být super návrat do Annuru - dobrodružství, spousta politiky, válčení a snad i nějaké rozuzlení některých zápletek. Svým způsobem všechno čtenář dostane. Otázkou je, jestli to bude velkolepé nebo po dočtení zůstane takový ten "meh" pocit. Příběh vůbec nebyl špatný - některé věci zvládl autor velmi dobře, žádné klišé momenty se nestaly a jednu stranu může být čtenář spokojený. Ale to bych nebyla já, abych si něco nenašla...

Knihu jsem četla na přelomu listopadu a prosince a docela dlouho mi trvalo, než jsem se jí prokousala na konec. Určitě to mohlo být o něco kratší, občas to bylo prostě natahované. Vadila mi tam jedna věc, kvůli které jsem se do čtení musela nutit a jsem ráda, že Prozřetelnost ohně můžu zařadit ještě do roku 2019.

Prostředí

Postavy - meh?

Když už jsme u těch nedostatků

Něco málo na závěr

Moje hodnocení: 3/5

Kruh se uzavírá. Sázky jsou vysoko. A staré pravdy znovu ožijí… Císař byl zavražděn a ponechal císařství Annurian ve zmatku. Jeho potomci teď musí pohřbít žal a připravit se k odhalení spiknutí. Císařova syna Valyna, který prochází výcvikem pro nejvražednější bojovou sílu říše, zastihne zpráva daleko za mořem. Očekává potíže, ale po několika „nehodách“ a po varování umírajícího vojáka si uvědomí, že je v nebezpečí i jeho život. Než však může podniknout jakoukoliv akci, musí přežít žoldnéřskou brutální závěrečnou iniciaci. Mezitím císařova dcera, ministryně Adare, pronásleduje otcova vraha přímo v sídelním městě. Dvorská politika jí může být osudnou, touží však po spravedlnosti. A Kaden, dědic říše, studuje ve vzdáleném klášteře. Tam nelítostným způsobem vyučují učedníci Prázdného boha a Kaden to musí zvládnout, aby získal jejich pradávnou moc. Když dorazí císařská delegace, umí už dost, aby dokázal vycítit zlé úmysly. Bude mu to však stačit k přežití, až se dají do pohybu dlouho skryté síly?

Hodnocení

Autorka zvolila jednoduchý a srozumitelný styl psaní, který ocení jak starší, tak i mladší čtenáři. Celkově příběh působí odlehčeně, i když se v něm řeší poměrně zásadní témata - např. vývoj společnosti, což je neustále aktuální téma. Protože proč bychom nemohli skončit jako obyvatelé světa v Devíti dnech? Jsou patrné dystopické prvky, které však na můj vkus nemají tolik využitého potenciálu. Je tu odbojová skupina lidí, co ale ti obyvatelé, kteří se nové vládě "podvolili"? Vyskytují se sem tam informace, že některé podrobené město usiluje o oproštění od velkého vlivu víry - proč? Jistě je to zajímavé téma, které by mohlo čtenáře zajímat. Nechybí ani romantika, která je poměrně nenásilně vložena do děje.

Země je po velké válce a je to patrné i na prostředí. Města jsou pod kontrolou Víry, pak tu máme Povstalce, kteří se skrývají za Hranicemi, kam se obyčejný člověk bojí vstoupit. Svět za nimi je nebezpečný, protože v divočině žijí nebezpečná zvířata.
Rozhodně oceňuji "politické systémy" obou stran, neshody či šarvátky uvnitř jednotlivých táborů a jejich plusy i mínusy. Líbila se mi propracovanost a taková "zkaženost" celého světa a jeho obyvatel. Cítila jsem tu beznadějnost, kterou cítily snad všechny postavy.

Hlavní postavy tu máme dvě - Seru a Leeho. Začnu se Serou. Na začátku je dejme tomu odvážná odbojářka, která se umí o sebe postarat. Postupem času čtenář možná o jejích schopnostech začne pochybovat. Po několika desítkách stran se z ní stává žena, která je v podstatě závislá na pomoci a chová se přinejmenším nelogicky. Její vývoj jde od desíti k pěti. I když jí je přes pětadvacet, chová se někdy (příliš) jako puberťačka (kdo na druhou stranu občas ne, že? - i když v tomto případě je toho někdy moc).
Lee Parker kope za tým Víry a to už od útlého dětství. Problém nastává, když potká Seru. Nejednou mu nasadí brouka do hlavy a neustále svádí vnitřní boj. Ví co je správné, ale je to opravdu to co chce? Tahle postava mi sedla asi ze všech nejvíc, protože Lee není žádný hlupák a i přes nějaké ty citové vazby si zachoval poměrně chladnou hlavu. Škoda, že takových tu nebylo víc...

Co by mohlo čtenáři vadit, je chování hlavní hrdinky, což jsem již shrnula. Autorka někdy také použila nevhodně poskládanou větu. Je těžké něco přepsat tak, aby výsledek nepůsobil krkolomně. Kdyby si ale dala záležet a přepsala část odstavce, tato situace by nemusela třeba nastat. Tohoto nedostatku jsem si všimla dvakrát, takže sice nejde o nic moc závažného, ale esteticky to i tak nepůsobí dobře.

Devět dní má právě takový konec, který naznačuje nějaké pokračování. Otázka je, jestli opravdu bude.

Obálka vystihuje atmosféru příběhu. Barvy jsou tmavé a dodávají tomu tu správnou temnou atmosféru. Příběh jako takový sice není tak tajemný, přesto se k němu hodí.

Titul bych doporučila převážně dívkám ve věku 14 až 16 let. Sice jde o romantický příběh, ale dochází tu k šarvátkám, ve kterých se zabíjí a nechybí ani detaily.

Moje hodnocení

Všechny své obavy a strachy předávám očistnému plameni, božskému ohni. Důvěřuji duchovnímu vedení ve mně. A tím se spojuji se svou vlastní silou.

Ne moje, ale tvoje vůle se staň. Nic nemá nade mnou moc, pokud to není Boží vůle.

Moje hodnocení