Bookish journey

Postavy, které ve Vranách sledujeme, v podstatě simulují to nejhorší, co se může v rodině stát. Když matka nemá ráda své vlastní dítě, bezdůvodně. Jedna druhé nerozumí, hádají se, vytvářejí konflikty, které nekončí moc hezky. To samozřejmě působí na celou rodinu a všichni členové domácnosti - ti, kteří by si měli být opravdu blízcí, si jsou na míle vzdáleni. I když sdílí jednu místnost, jeden dům, jsou si naprosto odcizeni a každý si žije na svém vlastním písečku. Kniha čtenáře naprosto pohltí a opravdu jej šokuje - jak sama autorka uvedla. 

Zdánlivě ale není všechno černé - Báře se občas snaží někdo pomoci, ale ta pomoc působí až žalostně směšně. Jenom vy, jako čtenář, víte, co se odehrává za zavřenými dveřmi a to je na tom v podstatě to nejhorší - vy víte, ale nemůžete vůbec nic udělat (ehm, já vím, že se bavíme o fiktivním příběhu, ale tohle se prostě děje).

Vrány jsou opravdu tenoučká knížečka (tedy novela), takže ji přečte opravdu každý, kdo se na to bude cítit. Navíc je napsaná přístupným jazykem - z pohledu dvanáctileté Báry, a některé pasáže z pohledu její matky. To jen upevňuje pocit bezmoci čtenáře, protože nemůže udělat nic pro to, aby příběh dopadl jinak. Ne jednou se ve vás probudí bezmoc, vztek, pohrdání nebo opovržení k tomu, jak se postavy chovají. 

Vím, že tu toho moc nepadlo, ale stále se nemůžu vzpamatovat z toho, jak se mnou tohle dílo zamávalo. Neustále nad tím přemýšlím a cítím, že mi Vrány změnily život - i když jsem o těch problémech věděla už předtím, že existují a není to nic neobvyklého (bohužel). Dívám se na svět už trochu jinak a příběh Báry ve mě bude ještě dlouho rezonovat. Nechte se také citově rozebrat - ten hype je sice opravdu velký, ale v tomto případě oprávněný.

Na prvních stranách to sice není tak patrné, ale jakmile se dostanete za polovinu, tak nějak si uvědomíte, že postavy začnou mít velký problém. Začne jim docházet, že svět, ve kterém dosud žili, už nemusí být stejný. Jejich tituly a postavení už nemusí nic znamenat, můžou přijít o všechen svůj majetek a dokonce i o svůj život. Než se k tomu ale v knize dopracujete, musíte si chvilku počkat.

Nejvíc mi vadilo množství postav, a že jich tam bylo požehnaně. Už ve čtvrtině jsem v podstatě neměla ponětí, kdo je kdo, jaká je jeho role v příběhu a podobně. Krom hlavní trojice byla orientace v tomto ohledu skoro nemožná. Pozitivem v tomhle mínusu jsou příjmení. Vyšší společnost, kde se celou dobu pohybujeme, je rozdělena do rodů a to bylo aspoň malým poznávacím znamením. Celkem mě mrzí, že autorka nevyužila potenciál, který se může skrývat v řadách "nižších" démonů. Třeba nás ale překvapí v dalších dílech.

Jak už jsem tu zmínila, v knize sledujeme převážně tři hlavní hrdiny - Arrakiela, Lissaruise a Essiuse. Každý z nich se potýká se svými osobními problémy, ale nakonec se jejich cesty propojí a oni budou muset spolupracovat. Tohle se mi na nich líbilo, protože jim to dodávalo trochu na uvěřitelnosti. Bohužel mi na nich prostě něco chybělo - v celé knize mi něco chybělo a já nedokážu říct, co to je.

Celá kniha je napsaná velmi spisovně, což není nic špatného. Pohybujeme se na úrovni šlechty a je správné, že všichni mluví i myslí spisovně (i když ty myšlenky jim sem tam ujedou). Možná je to jen drobnost, ale některá slovní spojení, která se v příběhu vyskytují, mi prostě vadila. Nejvíc iritující momenty jsou ty, kdy se nějaká postava snaží vyjádřit své emoce trochu hrubějším způsobem. Který hajzl - asi je to jen můj problém, ale já z toho naprosto rostu. Když už se chci vyjádřit citově zabarveným způsobem, ať je to aspoň celé nespisovné. Jsou tam i jiné drobnosti, ale nebudu je tu vyjmenovávat - zas tak častý jev to nebyl, ale tohle mě opravdu dostalo.

Další věc, která je asi stejně banální, jako fráze v odstavci výše, jsou knihy (Na hraně zkázy je rozdělena do tří knih, ty do kapitol). Každá kniha nese jméno jednoho z hlavních hrdinů. S tím bych neměla problém, kdyby všechny kapitoly dané knihy byly napsány z pohledu té postavy, která tam je uvedena. U Arrakiela, knihy první, ten problém nebyl, u těch ostatních se neustále přeskakovalo a to mě rušilo od čtení. Možná jde o banální věc, ale i maličkosti můžou vést k tomu, že se titul čtenáři nebude tolik líbit, ale JEN MŮJ NÁZOR.

Rozhodně to není špatný. Svět(y) je velmi zajímavý, všechny ty systémy společnosti, to, jak je každá v jiné fázi vývoje, je skvělý. Bohužel tu jsou maličkosti, které mohou čtenáři vadit a tyhle věci knize jen uškodí - zcela zbytečně. Na hraně zkázy určitě stojí za přečtení, jen od toho nečekejte příliš mnoho. Do druhého dílu se pustím ráda a doufám, že alespoň některé nedostatky už tam nebudou.

Za laskavé poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji samotné autorce - Miroslavě Dvořákové. Můžete ji zastihnout na jejím osobním profilu, profilu pro psaní nebo webových stránkách či Instagramu.

S hlavními postavami se v podstatě vrátíte v čase do dob amerických kovbojek, akorát je to přesně 50 let po velké válce mezi lidmi zastoupených stroji a Mašinérií. Zázrakem zůstali lidé, kteří se ve velkém začali zbavovat veškeré technologie, zabíjejících strojů, i obyčejných veteránů s implantovanou robotickou rukou (třeba). Najít člověka bez jakýchkoli technických vylepšení je docela těžké, všichni se ale snaží aspoň předstírat, že jimi jsou a snaží se nějakým způsobem dožít své životy. Zní to dost cool a svým způsobem to tak opravdu je - drsný prostředí si navíc vyžaduje drsný postavy a hlavně i zápletku.

Mělo to být boží, mělo to být mezi top knihami začátku roku, ale ne. NE. Tohle je skvělý příklad toho, jak šedesát stran může zabít celkem slušnou 320 stránkovou knihu. Jinak to nebylo špatné a od autora si v budoucnu ráda přečtu něco dalšího. Prozatím budu předstírat, že Organická oprátka má jen 238 stran a šlo o pouhé nedorozumění.

Jak jste si mohli všimnout, mám zaznačené stejné pasáže jak ve čtečce, tak ve fyzické knize. Ve finále není žádný rozdíl - zaznačovat a psát do knihy můžete v podstatě v obou formách. V elektronické podobě vidíte zabarvené pasáže a poznámky si můžete jedním kliknutím načíst. U hmotné knihy to máte všechno hned na jednom místě. Rozdíl je ale cena. Když máte čtečku, jedná se o jediný a jednorázový náklad, koupíte ji a je hotovo. Pokud ale chcete investovat do lepíků, různých lepících papírků na poznámky, připravte si zhruba stovku na jeden nákup - a takhle je to u každé jednotlivé knihy nebo dokud jednoduše nedojdou.

Je úplně jedno, jakou variantu preferujete, jen chci poukázat na rozdíl mezi fyzickou a elektronickou knihou. Obě možnosti jsou úplně v pohodě a předchozím odstavcem nechci říct, že lepíky jsou zlo a všichni si běžte koupit čtečky. Díky za pochopení! :)

Ve světě zdevastovaném konfliktem mezi lidmi a stroji je jedinou jistotou smrt. Alespoň si to tedy myslel veterán Rust, a proto se stal hrobařem. Jeho poklidné zakopávání mrtvol se však desítky let po válce začne komplikovat: z tajemných skrýší totiž vylézají mechanické noční můry, které kdysi přivedly lidstvo na pokraj vyhubení. Jsou to stvoření tak strašlivá, že se jim osady, které se dobrovolně vzdaly technologie, nemají šanci ubránit.

Rust by sice obyvatele své vesnice ochránit dovedl, oni jej však namísto žádosti o pomoc v panice oběsí a zahrabou do vlastnoručně vykopaného hrobu. Svým bláhovým činem si nejenže podepíšou rozsudek smrti, ale také funebráka odsoudí k vražednému zmrtvýchvstání, při kterém se mu do cesty připletou dávné kulty, robotické hrůzy, láska i šílená strojová božstva.

Moje hodnocení: 3,5/5

Moje srdce zaplesalo - jako čtenář jsem se konečně mohla podívat někam dál, než za hranice hlavního města, sídla největších bojovníků Annuru a kláštera kdesi v horách. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně. Císařovy čepele jsem si zamilovala i díky prostředí - jen už to prostě chtělo trochu změnu, které se mi dostalo. Druhý díl se nese v duchu cestování a je to super. Vidíte, jak pochodují armády hezky po svých několik týdnů nebo pár vyvolených, kteří se během okamžiku ocitnou na druhé straně říše. Troufla bych si odhadnout, že se dostanete s postavami až za hranice mapy. Když už jsme u ní, mohla být taky přeložená.

Tady pro mě nastává první háček, ke kterému se postupně dostanu. Hlavní postavy - vypravěči se nemění, naopak jich pár přibude. Volba padla na ty správné a určitě to trochu oživí svými názory a pohledem na věc. Tady se už dostávám pomalu k věci. Jedna věc je si něco myslet a druhá je něco vypustit z pusy do uší někoho jiného s úmyslem lhát. A pak je tu jedna konkrétní postava z Prozřetelnosti ohně, která si neustále protiřečí. Myslí si něco jiného, než říkají v tom smyslu, že jim to takhle přijde v pořádku. Třešničkou na tomhle je, že postava během 10 stran je schopná druhé postavě říct dva poměrně rozdílný názory. Čemu má pak čtenář věřit? Myšlenkový pochody jsou jiný a to, co říká, se mnohdy také liší.

Nechci jenom kritizovat, takže oceňuji víc ženských postav - vypravěček. Oproti předchozí knize velký posun a já se jich dočkala (i když na úkor kvality). Na závěr chci dodat, že tenhle jev nebyl u všech postav. Některé byly opravdu propracované a vytvoříte si k nim dobrý vztah (chlapi tentokrát zaváleli). Jen doufám, že v příští knize už tenhle problém nebude (prosím) nebo postava nebude mít tolik prostoru. 

Ženské postavy z mého úhlu pohledu prostě trochu pokulhávaly a je vidět, že nebudou autorovou silnou stránkou. Dál už naštěstí nebyl žádný větší problém. Sem tam nějaká ta pravopisná chyba, ale oproti jiným nejmenovaným knihám je to odvar. 

Možná jsou to věci, které vadily jen mně a vám se titul může líbit o mnoho víc. Sérii vám stále doporučuji, jen je to docela průměr momentálně (jen můj názor). Pokud třeba začínáte s těžší fantasy, tak tohle je docela ideální start v tomto žánru. 

Tohle je bod, na kterém se asi všichni shodneme. Ať už čtete ve čtečce nebo na mobilu (možná i na tom počítači, ale to je

Poctivě dočítám série. Možná pomalu, ale jistě. Díky Palmknihám jsem si mohla přečíst i poslední a závěrečný díl této trilogie, za což jim moc děkuji. 

Styl psaní se od předchozích dílů příliš nemění, což je na jednu stranu škoda. Autor píše občas až popisně, jako by se jeho postav příběh příliš netýkal. Čtenář se může občas nudit, i když jsou některé zápletky opravdu zajímavé - bohužel zdaleka ne všechny. Všechny tyto světy je kniha, která je pro mě velkým zklamáním. Proč? Stal se z ní pouze uzavírací díl. Série se odehrává ve vesmíru v možné budoucnosti a vy ani nedostanete prostor si představit, co by se mohlo dít dál, jaké problémy mohou nastat a podobně. Abych ale nebyla pouze negativní, hodně se mi líbila autorova představivost - dát dohromady něco, co v zásadě neexistuje a v takových detailech - myslím, že je to obdivuhodné. 

Opět se ocitneme ve vesmíru, v různých soustavách na zajímavých planetách s rozmanitými obyvateli a problémy. Prostředí je tedy dost rozmanité a alespoň jedno místo vás určitě zaujme.

Hlavními postavami jsou opět Bobové. Navíc dostává prostor pár charakterů ze dvojky, i když nejde o nic velkého. Jejich pohledy jsou jakoby nedodělané a něco do uvěřitelnosti jim prostě chybí. Bobů už je opravdu mnoho a čtenář může ztratit přehled v tom, kdo je kdo. Každý z nich je sice trochu jiný a řeší odlišný problém, ale panuje v tom chaos.

Zklamáním pro mě byla i zápletka s Druhými. Problém s touto rasou byl zmíněn už v předchozím díle a čekala jsem od jeho gradace a rozuzlení něco víc. Na začátku působil gigantickým dojmem, jeho řešení mi však přišlo uspěchané. Jde o můj osobní názor a myslím, že z toho šlo vytěžit o něco více, než nám autor nabídl - vesmírné bitvy jsou přece taky bitvy a ty můžou být napínavé. Líbily se mi však přípravy na osudný střet. Čtenář se opravdu může obávat spolu s postavami a je patrná gradace děje.

Obálka s příběhem úzce souvisí a není vůbec špatná. Je propracovaná a určitě vám bude ladit s předchozími knihami.

Bobiverzum u mě patří k sériím se sestupnou tendencí. Nejde o jednoduché čtení před spaním, ale pokud se toho pustíte, budete ji mít vcelku rychle přečtenou. Kapitoly jsou krátké a pokud vám nevadí velké (opravdu velké) množství postav, směle do toho.

5/5

Za poskytnutí této knihy k recenzi děkuji Knihy Dobrovský. Pokud vás titul zaujal, mrkněte na tento odkaz.

Finální říše u mě měla úspěch, a proto bylo jasné, že do Pramene povýšení se dříve či později budu chtít pustit. Chtěla bych proto poděkovat Palmknihám za poskytnutí e-knížky k recenzi.

Příběh se rozjíždí přibližně dva roky po Finální říši. I když uběhlo poměrně dost času, říše je stále ve  velkém chaosu. Kelsier měl být vládcem, měl být ten, kdo by vede partu dál, ale místo toho je někde tam nahoře a hlavní hrdinové si bez něj musí poradit sami. A tak postavy dělají chyby, snaží se dostat ze všech malérů, což se stává skoro až nadlidským úkolem a hlavně - usilují o přežití (což vlastně není nic moc nového). Možná se vám bude zdát, že tu nebude tolik akce a půjde spíše o politiku - o politikaření tu hodně půjde, ale Pramen povýšení je také plný bojů, různých zvratů a nových informací, které čtenáře sblíží s hlavními hrdiny. Přesto kniha má pár svých much, o tom ale později.

Prostředí se od jedničky nemění, většina děje se odehrává v hlavním městě říše - Luthadelu. Pokud jste příběh četli (což doufám, protože jsem v předchozím odstavci prozradila závěr jedničky), tak máte představu, jak to tam vlastně vypadá. Opět se můžete podívat do map, které jsou krásné a přehledné, i když ve čtečce hůře k přečtení.

Hlavní postavy se nemění (až na Kelsiera, který je opustil), pouze sem tam má možnost čtenář nahlédnout do mysli někoho nového (třeba člověka, kterého znáte už z Finální říše). Autor si se všemi dal velkou práci, je na nich vidět určitý posun v jejich uvažování a chování na jinou úroveň. Vývoj je důležitý, všichni se v běžném životě někam posouváme - na druhou stranu Sanderson svým čtenářům tenhle fakt předhazuje snad v každé kapitole. Není špatně sem tam něco takového zmínit, aby se nad tím člověk opravdu pozastavil, ale když je to častější, ztrácí to svůj efekt a stává se to pouze otravným vyplněním příběhu.

Bohužel to není jediná věc, která mi vadila. Druhý (a poslední) negativní bod je opakování informací. Autor má tendenci neustále čtenáři připomínat důležité věci, události nebo i jen dětství hlavních postav (či jejich stav - šlechtic, skaat). Nevím jak ostatní čtenáři, ale tohle mi prostě vadí. Určitě není nic špatného na tom, když vám ve vhodnou chvíli tvůrce připomene, proč se děje zrovna tohle a co tomu předcházelo. Když se to děje třeba dvakrát v jedné kapitole a jde v podstatě o jednu a tu samou věc, nepřijde mi to úplně fajn. Nejen, že se čtenář nudí, ale také ztrácí pozornost a něco důležitého by mohl přehlédnout. V jedničce se tohle nedělo, tak proč teď?

Tahle obálka mi přijde o hodně lepší. Působí víc "dospělácky", i když to může být vždy lepší. Určitě ale nejde o špatný počin a dávám naději tomu, že jednou to bude opravdu dobrý.

Pokud se k Prameni povýšení vracíte po delší době, určitě oceníte pár posledních stránek, které jsou věnované rekapitulaci prvního dílu. Po dějové stránce je dvojka možná o chlup lepší, ale se čtením jsem se trochu trápila právě kvůli věcem, které jsem shrnula v minulých odstavcích. Titul jinak mohu všemi deseti doporučit, po dějové stránce bude spokojen snad každý čtenář, který se na pokračování chystá.

3,5/5

Pokud vás titul zaujal, mrkněte na tento odkaz. Ještě jednou bych chtěla poděkovat Palmknihám za jejich ochotu mi e-knihu poskytnout k recenzi.

Pokud mne sledujete na Instagramu, tak možná víte, že jsem nově navázala spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print, za což jsem opravdu ráda. Císařovy čepele jsem získala tedy v rámci naší spolupráce a moc jim za poskytnutý recenzní výtisk děkuji. No a jdeme už na samotné hodnocení.

Titul se řadí mezi tzv. high fantasy a tak je i napsaný. Určitě se nebudete nudit, protože se neustále něco děje a čtenář bude mít potřebu číst dál a dál, dokud knihu nedočte až do konce. Nechybí různé pletichaření mezi postavami - jako příjemnou změnu shledávám fakt, že se tyto menší bitky o moc neodehrávají pouze v hlavním městě (jak je tomu ve většině příběhů zvykem) a jde o něco trochu jiného. Na druhou stranu autor nenabízí nic moc nového. Jde o další příběh, kdy se chystá nějaké velké povstání, které chce svrhnout dosavadní vládnoucí rod. Proč byste ale Císařovy čepele neměli minout? Přesto, že koncept je podobný s dalšími x tituly, stejně dostanete něco nového. A to něco vás jen tak nepustí. Navíc jde o trilogii, která je už u nás celá přeložená, takže můžete hned sáhnout po pokračování.

Nový příběh, nové postavy a také nový svět. Někdy je prostředí popsáno velmi podrobně, někdy na něj autor jakoby zapomněl. A to je asi největší škoda. Sice tam není nic moc nového, ale příběh se čte skoro sám. Přeci jen - když něco čtete, chcete vědět co nejvíce (důležitých) informací o dané zemi, ve které se to celé odehrává. Určitě by byla vhodná i mapa, podle které by se čtenář mohl snáze orientovat. Území, kterému vládne Netesaný trůn, naštěstí nepatří k těm složitějším a orientace není zase tak těžká, takže se obejdete i bez ní (ale pro ten pocit - prostě mapa).

Ústřední postavy jsou tu tři (jak napovídá anotace) - Kaden, Valyn a Adare. Jsou tu ale i další charaktery, které mají v příběhu důležitou roli. Velkým pozitivem je, že vidíte hlavní protagonisty růst. Vidíte, jak musí bojovat, postupně se vypracovávat, aby měli to, co chtějí. Jsou to pouze lidé, kteří dělají chyby a snaží se s nimi něco udělat (což způsobuje další chyby). Jste s nimi, když zažívají těžké chvíle, kdy jsou na pokraji smrti, musí činit těžká rozhodnutí. Už na začátku jsem se těšila, že dostane prostor také ženské pohlaví a po dočtení jsem byla v tomhle trochu zklamaná. 98 % příběhu vyprávěli pouze muži a Adare dostala prostor (pouze) ve třech kapitolách. Doufám, že v druhém díle bude mít více prostoru, protože zatím tomu vládnou pouze muži.

Od titulu jsem neměla žádná očekávání a jsem spokojená s tím, co mi autor nabídl. V zásadě tam nebyly žádné chyby, je to spíše otázka mé osobní preference. Pokud vás zaujala anotace, určitě knihu zkuste - nebudete zklamaní. Jediná věc, která mi celkem vadila, bylo rozvržení textu na stránku. Četlo se mi hůře, osobně bych písmo trochu zvětšila text trochu roztáhla. Tohle je ale už věc osobní preference.

Obálka je podle mých informací naše a vypadá moc pěkně. S příběhem svým způsobem ladí, ale zároveň vám toho moc o příběhu neprozradí. Působí temně a trochu tajemně. Sice v knihovně úplně nevynikne, ale rozhodně ani nezapadne. 

Císařovy čepele doporučuji hlavně čtenářům, kteří by chtěli proniknout do trochu složitější fantasy literatury. Není to úplně těžký titul a mohl by vás opravdu bavit. Po knize můžete sáhnout v podstatě kdykoli - věřím, že tahle volba nezklame. 

4/5

Brandon Sanderson přijede na konci října do Prahy. Dosud jsem od autora nic nečetla, ale přeci jen mi tohle jméno není úplně neznámé a vím, že ve světě má velkou váhu. Nemůžu jeho návštěvy nevyužít, ale bez aspoň jedné přečtené knihy by to nešlo. Tímto bych chtěla moc poděkovat Palmknihám za poskytnutí e-knihy k recenzi.

Poslední dobou vyhledávám spíše epické fantasy a Finální říše mi více než sedla. S touhle knihou neuděláte chybu, pokud se do ní rozhodnete pustit. Čtenář se nebude nudit ani na malý okamžik - autor mu v podstatě nedovolí se od příběhu odtrhnout. Jediný háček je, že nejde úplně o titul, který byste zvládli za jeden večer - přeci jen má necelých šest set stránek. Pokud vás neodradí počet stran, budete odměněni dobrými zápletkami, postavami, jež si oblíbíte a zvraty, které nebudete čekat. Pro mě tohle byla velkolepá jízda a už se těším na další díl, do kterého se snad brzy pustím, protože se mi svět a postavy opouštěly fakt těžko.

A u toho světa ještě chvíli zůstanu, protože si také zaslouží kousek prostoru. Za denního světla je všechno normální, vlastně se velmi podobá naší Evropě v dobách středověku. Špinavé ulice kam se podíváte, v hlavním městě mají obyvatelé o starost navíc, jelikož se na ně skoro neustále sype sopečný popel, který musejí odklízet. Když ale Slunce zapadne, objeví se mlha, které se bojí skoro každý. Žijí v něm stvoření, která byste nechtěli potkat. Skvělým doplněním je určitě mapa - jak celého světa, tak hlavního města, kde se odehrává většina příběhu. Nevím, jak je to s ní v papírové podobě, ale v e-knize mi přišla hůře čitelná.

Postav je tu poměrně dost, neměly by vám ale dělat problém. Příběh je vyprávěn hlavně ze dvou pohledů - Kelsiera a Vin, většinou se střídají po kapitolách. Občas se ale stane, že se přehodí uprostřed kapitoly, pokud je to potřeba. Když se pohybujete v tomto žánru, neměly by vám dělat větší problémy. Většinou je z prvních vět patrné, že se úhel pohledu vyměnil a dozvíte se, číma očima se na věc díváte. Protagonisté jsou všichni propracovaní do detailů, nejsou to pouhé symboly jedné vlastnosti, kterou by měli prezentovat.

Osobně nemám Finální říši co vytknout. Před čtením jsem si nic nezjišťovala a neměla žádná očekávání - chtěla jsem se prostě nechat překvapit, co mi autor nabídne. Rozhodně mě nezklamal, čtení jsem si užila, dokonce jsem si ho musela dávkovat, abych si ho řádně užila a nezhltla ho na pár posezení.

Co si budeme - české obálky nejsou úplně graficky vyvedené. Na tomhle by se mělo zapracovat. Je sice fajn, když je kniha obsahově skvělá, úžasná a další podobné přívlastky - ale jsou  čtenáři, kteří dají i na grafickou stránku a kvůli tomuhle by knihu v knihkupectví minuli. Což je velká škoda.

Nemůžu určitě říct, co bylo na knize nejvíc top nebo co by ji nejvíc oddělovalo od ostatních knih. Finální říše je titul, který čtenáře zaujme svou komplexností a působí na něj jako celek, který jej dostal. Doporučuji fajnšmekrům high fantasy a těm, kteří chtějí zkusit něco z tvorby Brandona Sandersona (a taky těm, kteří chtějí jako já využít jeho návštěvy v ČR). Myslím, že je to skvělý začátek.

Kniha: 4/5

Obálka: 4/5

Pokud vás moje recenze na knihu nalákala, můžete mrknout na tento odkaz a knihu si pořídit za skvělou cenu. Navíc máte poštovné zdarma, což se vyplatí. :-)

Tuhle knihu mi nabídlo internetové knihkupectví Megaknihy na recenzi, za což jim moc děkuji. Titulu bych si jinak vůbec nevšimla, což by byla ve výsledku škoda. 

Nenechám tě odejít trochu klame. Tématem nepřináší zas tak nic nového, ale co se stylu psaní týká... Tohle potřebujete číst. Autorka píše velmi čtivým způsobem, který vás vtáhne do děje. Budete potřebovat vědět, jak to s hlavními postavami dopadlo a co kdo udělal a proč. I když se tedy jedná o domácí násilí, které je hlavní myšlenkou několika desítek (možná i stovek) knihy, tady se budete cítit, jako když něco takového čtete poprvé. Promyšlené detaily, lehké narážky a indície pro čtenáře. Pro mě jde o jeden z nejlepších psycho thrillerů, jaké jsem četla. 

Prostředí není nijak zásadní. Celé se to odehrává na území USA - a to je tak nějak všechno, co je pro příběh důležité. Pokud se autorka věnuje jeho popisu, dostanete obrázek krásné přírody, ze které sálá klid v kontrastu s událostmi.

Lindsey je žena, která si toho za svůj poměrně krátký život prodělala celkem dost. Na prahu dospělosti poznala muže, který jí převrátil všechno vzhůru nohama. Zamilovala se do něj a on do ní. V jejích devatenácti letech se vzali a zanedlouho spolu čekali první (a jediné) dítě. Jenže se někde stala obrovská chyba, která postupem času gradovala, až nakonec musela Lindsey se svou dcerou Andrewa opustit. Bylo vidět, že jí jeho přešlapy mrzí, snažila se jeho chování svádět na okolnosti, naštěstí jí ale došlo, že se nic nezlepší - ať už Andrew nasliboval hory doly. Musím ocenit i schopnost  rychle se "oklepat" a začít nový život jinde s jinými lidmi. Najde si nového přítele, vlastní podnik, který prosperuje a je svou vlastní paní. Vypadá to, že se Sophií žijí spokojený život. Dokud se nezačnou dít zvláštní věci. (které samozřejmě přičítají jejímu bývalému manželovi)

Ten za svůj přešlap, kdy zabil nevinnou ženu, šel na deset let do vězení. Svůj trest si odpykal a teď se snaží získat zpátky to, co zbylo z jeho rodiny. Opravdu se snaží navázat rodičovský vztah se svou dcerou, která k němu má určitý respekt. Co když to bude jako dřív? Tak úplně se mu tedy nedaří, ale to nejhorší teprve má přijít...

Možná je jasné, že tahle věc mě naprosto dostala a jestli ne, tak vám to právě říkám. Strhující. Mrazivé. Napínavé. Tohle prostě potřebujete. Nemám ani žádná negativa, protože Nenechám tě odejít žádná jednoduše nemá.

Obálka navozuje správně atmosféru zimy, která v příběhu převažuje. Navozuje lehce napínavou atmosféru, ve které se ocitnete vlastně už na první stránce. Pod přebalem je kniha hezky minimalistická.

Titul bych doporučila hlavně těm, co mají rádi napětí a nevadí jim trochu té krutosti (na ženách). Domácí násilí je poměrně těžké sousto na strávení, takže nejde o něco, co by bylo pro každého. Přesto si myslím, že jde o trochu "lehčí" čtení, které by nemuselo vadit i slabším povahám. 

Kniha: 5/5

Obálka: 5/5

Za poskytnutí této knihy ještě jednou mockrát děkuji Megaknihám. Pokud vás knížka zaujala, můžete se na ni mrknout na tomto odkaze.